ZVÍŘATA NAŠEHO ÚZEMÍ

Majka fialová

Tentokrát vám představím jedovatého brouka s názvem majka fialová.

majka fialová
majka fialová
larva majky fialové
larva majky fialové

Dospělý jedinec majky fialové dosahuje velikosti 1-4 cm. Samičky jsou větší, protože mají v břiše vajíčka. Samička naklade 10 000 vajíček, z kterých se vyklubou larvy s nápadnými drápky a štěty na konci těla. Larvy vylézají na jarní květiny, kde se přichytí nejčastěji včel, které s nimi doletí do včelího hnízda. Nejdříve sní včelí vajíčko a pak se přemění do druhého stádia, kdy se živí včelími zásobami. Brzy se přemění do třetího stádia, ve kterém přezimuje a na jaře se přemění do čtvrtého stádia pak se zakuklí a přemění se v brouka.

Majka se v ČR vyskytuje nejvíce pod horami a v horách. Je to druh, který se v ČR vyskytuje nejvíce. Můžeme ho najít až skoro na vrcholu Sněžky. Vyskytuje se, ale také v nížinách.

Když se majka fialová cítí v nebezpečí vylučuje jed v podobě žluté tekutiny. Tento jed je pro člověka smrtelný v dávce již 30 mg. Majka, ale vypouští dávku, která pro člověka není nijak nebezpečná. Místo zasažené tímto jedem, se ale špatně hojí.

Majka fialová je v ČR klasifikována jako ohrožený druh. To znamená, že je ohrožená, ale není to tak hrozné. Je považována jako nejnebezpečnější brouk v ČR.

Musíme majku fialovou chránit.

článek napsal: Kryštof, 20.10.2021

Orel mořský

Tento týden vám představím orla mořského.

Je to největší evropský orel. Tělo je dlouhé 75-95 cm a rozpětí křídel činí 190-255 cm. Samice jsou větší a těžší. Hmotnost samice je okolo 5, 5 kg a samec váží okolo 4 kg. Maximální zjištěná hmotnost orla mořského byla u samice a byla to hmotnost necelých 11 kg. Za letu ho poznáme podle dlouhých a širokých křídel s dlouhými ručními letkami. Samec má vyšší hlas, něž samice. Orel mořský vydává něco jako kjikjikjiklieklikklik.

orel mořský s chycenou rybou
orel mořský s chycenou rybou

Orel mořský se nejvíce živí rybami, ptáky, savci a někdy i plazi a obojživelníky. Nejvíce loví ryby s hmotností 1-2 kg. Dokáže ulovit i kořist s váhou 5 kg. Když se naskytne příležitost, tak si s chutí dá i zbytky po větších savcích. Po potravě se kouká za letu nebo sedí na vyhlídnutém místě. Zaměřuje se na uhynulé a slabé kusy.

Orel mořský se vyskytuje v Evropě a v Asii mimo tropické oblasti. Dospělí ptáci zimují většinou tam, kde hnízdí. Ptáci z nejsevernějších stanovišť zimují, ale někde jinde.

Hnízdo je velmi velké. V ČR si staví hnízdo pouze na stromech. Orel mořský hnízdí 1x ročně. Na vejcích sedí oba rodiče a doba inkubace je 38 dnů. Prvních 5-6 týdnů krmí mláďata pouze samice, pak už i samec. Po opuštění hnízda se mláďata ještě zdržují poblíž hnízda a rodiče je krmí.

IUCN klasifikuje orla mořského jako málo dotčený druh. V Evropě však hnízdí jen okolo 5 000 párů. V ČR byl skoro celé minulé století vyhuben a až ke konci století se k nám začal pozvolna vracet. Teď se u nás vyskytuje okolo 500 párů a je to tak nejméně ohrožený orel v ČR. Stejně je v ČR klasifikován jako kriticky ohrožený. V roce 2006 to byl pták roku.

Musíme ho chránit.

článek napsal: Kryštof, 13.10.2021

Modrásek stepní

Tentokrát se dozvíte o modrásku stepním. Je to denní motýl z čeledi modráskovitých.

Rozpětí křídel je 26-36 mm. Samci mají zeleno-modravá křídla s širokým tmavým lemem. Samice jsou šedohnědé a mají na sobě krajní oranžové skvrny. Můžeme je vidět více na zadních křídlech.

Modrásek stepní se vyskytuje od Pyrenejí přes jižní Evropu, jižní část střední Evropy. Dále se vyskytuje na východ přes část Rusku až po Ural. Vyskytuje se i v Turecku.

Modrásek stepní je jednogenerační. Dospělé motýly můžeme zahlédnout od konce června do září. Přezimuje jako malá housenka.

V ČR vyhynul v roce 1957. Nejspíše se do ČR vrací. Momentálně je v ČR klasifikován jako silně ohrožený, ovšem někde se uvádí, že je v ČR již vyhynulý.

Musíme modráska stepního chránit.

článek napsal: Kryštof, 6.10.2021

Slepýš křehký

Tento týden vám představím slepýše křehkého.

Slepýš křehký je ještěrka, nikoli had. K tomu, jak se to pozná se dostaneme za chvíli.

Slepýš křehký se vyskytuje skoro v celé západní a střední Evropě. Nevyskytuje se na jihu Španělska.

Slepýš křehký obvykle není delší než 30 cm. Maximálně dorůstá do délky 45 cm. Hlava je téměř neoddělená od zbytku těla. Zbarvení je nenápadně hnědé s až 3 černými pruhy. Samice mají břicho modročerné, samci spíše břidlicově šedé se žlutavou kresbou. Někteří jedinci mohou být zbarveni i do žluta nebo do červenavého odstínu mědi. Někteří samci mají blankytně modré skvrny na bocích. Po celé délce těla se táhnou dva pruhy větších šupin.

Slepýš křehký bydlí pořád na tom samém místě. Žije skrytě a pohybuje se pomalu. Vyhledává místa, která jsou vlhčí. Na zimu se často ukryje do kompostu, do hlodavčích nor nebo v dutých pařezech, ve skalních škvírách nebo i na skládkách. V zimě hibernuje. Zimuje s jinými druhy plazů nebo obojživelníků nebo s dalšími slepýši. Loví v noci. Aktivní je hlavně za soumraku nebo brzy ráno nebo po teplých deštích, kdy hledají potravu. Od jara do podzimu na něj můžeme narazit i přes den. Přes den se ale většinou ukrývá v mechu nebo pod kameny. Hlavně se živí slimáky a žižálami, případně členovci, larvami a červy.

Páří se brzy po probuzení ze zimního spánku. Samička vajíčka klade v na přelomu července a srpna. Výjimečně počátkem září. Samice mohou mít až 15 mláďat někdy i více.

Teď se dozvíte, proč je slepýš ještěrka a ne had.

  • Slepýš může mrkat. Had mrkat nemůže.
  • Had může sníst mnohem více kořisti.
  • Slepýš má ocas (podobně jako ostatní ještěrky) dlouhý. Had ho má kraťoučký.
  • Had kůži svléká vcelku. Slepýš po částech.
  • Slepýš má malý ušní otvor.
  • Stejně jako ostatní ještěrky má slepýš, když je v nebezpečí odpadávající ocas. Odpadnutý ocas sebou ještě chvíli mrská. Predátor si myslí, že má živou kořist.

Slepýš křehký se v ČR vyskytuje v lesích, na pasekách, v křovinatých stráních a na loukách, v nížinách, i v horských oblastech. V ČR je veden jako silně ohrožený druh.

Musíme ho všichni chránit.

článek napsal: Kryštof, 29.9.2021

Jeřáb popelavý

Tento týden vám představím kriticky ohroženého ptáka v ČR, kterého jsem měl možnost vidět ve volné přírodě minulý týden. Bude to jeřáb popelavý.

Jeřáb popelavý je o něco větší než čáp bílý. Je vysoký přibližně 120 cm a rozpětí křídel je 200-250 cm. Váží 4,5 - 6 kg. Má také dlouhé nohy a dlouhý krk. Má hodně prodloužené ramenné letky, které tvoří načechraný "ocas". Není to, ale skutečný ocas. Skutečný ocas je krátký a můžeme ho spatřit hlavně v letu. Zbarvení je hlavně šedé. Hlava je černá a na straně je široký bílý pruh a na téměř holém temeni je červená skvrna. Zobák je světlý, nohy jsou skoro černé a duhovka je červená. Mláďata jeřábů popelavých jsou hnědá a mají světlejší hlavu. Ve druhém roce života je ještě od dospělých odlišit dokážeme.

Jeřáb popelavý se živí zelenými částmi rostlin, plody a semeny.

Můžeme ho spatřit v blízkosti sladkých vod a na travnatém území.

Jeřábi popelaví se k nám, ze svého zimoviště, vracejí často koncem února nebo na začátku března. Páry následně obsadí svá teritoria, tokají a ozývají se duetovým voláním. V půli dubna, když je dobré počasí, začínají se stavbou hnízda. Hnízda si staví v zaplavených místech, v mokřadech s řidkým stromovým porostem nebo si vybírají rákosiny. Nejoblíbenější jsou rašeliniště. Hnízda si staví tak, aby měli dobrý výhled do všech stan. Okolí hnízda je většinou polámané nebo vyšlapané a tím pádem se mláďatům pohodlněji chodí v prvních hodinách jejich života. Samice snáší obvykle 2 vejce. Výjimečně i 1 nebo 3 vejce. Při sezení na vejcích se oba rodiče střídají a než se mláďata vylíhnou trvá to 28-31 dnů. V září rodina s mláďaty odlétá ve velkých hejnech jeřábů popelavých do zimoviště. Rodina se rozpadá až při jarním tahu do oblasti hnízdění.

Jeřáb popelavý se vyskytuje v severovýchodní Evropě a Asii. Západní hranice rozšíření jeřábů popelavých je v Norsku, Dánsku a v Německu. ČR představuje jihozápadní hranici jejich výskytu. Východní hranice výskytu jeřábů je u Ochostkého moře. Jižní hranice prochází Mongolskem, ale dokonce jeden výběžek zasahuje až do střední Číny.

V řecké mytologii byl jeřáb symbolem bdělosti a opatrnosti a také to byl pták štěstí. V Číně představoval dlouhý život, věk a vztah mezi otcem a synem a moudrost. V Japonsku je symbolem dlouhověkosti a štěstí. V heraldice je jeřáb symbolem ostražitosti a péče. V poezii představuje jeřáb něco vznešeného v přírodě a pro mě představuje v ČR kriticky ohroženého ptáka.

IUCN jeřába popelavého klasifikuje ve světě jako málo dotčeného (není vůbec ohrožený) v ČR to je, ale kriticky ohrožený druh. Pravděpodobně u nás začal hnízdit v roce 1987. V současnosti zde hnízdí jen několik desítek párů jeřábů popelavých.

Jeřáb popelavý je krásné zvíře a musíme si vážit toho, že ho ještě v ČR můžeme vzácně spatřit.

článek napsal: Kryštof, 22.9.2021

Lžičák pestrý

Tento týden vám představím velkou kachnu se jménem lžičák pestrý.

Samice je prakticky stejně zbarvená jako samice kachny divoké, akorát má delší a rozpláclejší oranžovo-červený zobák. Samec má hlavu a krk modrou až zelenou. Na stranách má oranžový flek. Zbytek těle je bílý. Na zádech je černý pruh. Je dlouhý okolo 50 cm a váží 410-1100 g.

Lžičák pestrý hnízdí v severních oblastech Evropy, Asie a severní Ameriky. Ojediněle ho můžeme spatřit i v Austrálii.

samec
samec

Na zimu migruje na východní část Evropy, střední Afriky nebo na střední část Afriky.

Lžičák pestrý žije především v močálech, porostlých březích řek a na mokrých loukách.

Lžičák pestrý se živí nejčastěji rostlinnou stravou. Hlavně v období hnízdění jí i menší hmyz, korýše a také měkkýše.

Lžičák pestrý hnízdí na ostrůvcích poblíž vody. Tyto ostrůvky jsou pokrytou třtinou (vysoká tráva) a ostřicovými porosty (bylina podobná vysoké trávě). Když není období hnízdění žije v menších hejnech, když ale je, tak ne.

samice
samice

V květnu až v červnu snáší samice lžičáka pestrého 8-12 zelenošedých vajec. Než se vylíhnou trvá to 22-25 dní. Samec o mláďata nepečuje.

Lžičák pestrý je na našem území kriticky ohrožený druh. Hnízdí tu 140-200 páru. Zimuje tu 10-60 jedinců.

Musíme ho chránit.

článek napsal: Kryštof, 15.9.2021

Sova pálená

Tento týden vám představím sovu pálenou.

Délka těla sovy pálené je 33-39 cm. Hmotnost této krásné sovy je 200-400 g. Rozpětí křídel je 80-95 cm. Nahoře je šedá a okrová. Jak je zbarvená dole záleží na poddruhu. Poddruh, který se vyskytuje v ČR je dole zbarvený oranžově. Velmi výrazný a krásný obličejový závoj je do tvaru srdce a je světlý. Samci bývají o něco světlejší než samice. Léta houpavě a často se svěšenými nohami. Zajímavostí je, že jako jedna z mála sov má sova pálená oči černé. Její nohy jsou do tvaru X. Je považována za nejkrásnější sovu ČR.

Sova pálená je masožravec. Nejvíce se živí hraboši polními. Tato velmi elegantní sova loví za soumraku a v noci. Když krmí mláďata, tak se někdy vydává na lov i ve dne. Díky svému vynikajícímu sluchu dokáže sova pálená určit, kde se nachází kořist i během úplné tmy.

Hlavním predátorem sovy pálené, latinsky nazývané Tyto alba je kuna skalní, latinsky nazývaná Martes foina.

Sovu pálenou najdeme ve smíšených a listnatých lesích (světlé lesy, okolí lidských sídel a otevřená krajina).

Sovy pálené vytvářejí trvalé páry a bývají věrné místu hnízdění. Původně k hnízdění vyhledávala skály a stromové dutiny. Dnes můžeme sovy pálené vidět hnízdit nejčastěji ve věžích kostelů a ve stodolách. Ráda přijme i hnízdící budky. Hnízdo sovy pálené nestaví. Když je dostatek hrabošů polních mohou zahnízdit i 2x ročně, když ne, tak jen 1x ročně nebo vůbec. Samice klade 3-13 vajec a než se vylíhnou trvá to 30-33 dnů.

Sova pálená se vyskytuje ve všech světadílech kromě Antarktidy a dalších velmi chladných oblastí. Také se nevyskytuje na Sahaře a v tropických lesích.

Ve světě IUCN klasifikuje sovu pálenou jako málo dotčený druh.

V ČR je vedena jako silně ohrožená (jen pro informaci, hodnoty ohrožení v ČR jdou po sobě takto: nejmíň ohrožený: ohrožený druh, středně ohrožený: silně ohrožený druh, hodně ohrožený: kriticky ohrožený druh). V ČR hlavně hnízdí do 400 m n. m. Její početnost na území ČR dlouhodobě klesá. V současnosti se odhaduje, že v ČR se vyskytuje do 150 párů. V tuzemsku se vyskytuje poddruh sova pálená středomořská, latinsky tyto alba alba.

Sova pálená je krásná sova a musíme jí všichni chránit.

článek napsal: Kryštof, 8.9.2021


Výr velký

Tentokrát se dozvíte něco o výru velkém.

Výr velký je velmi známa sova. Samice je těžší než samec. A má také větší rozpětí křídel. Délka těla výra velkého je 60 - 75 cm. Na hlavě má chvostky, podobné uším. Duhovku má výr velký ohnivě oranžovou. Mláďata mají nejdříve žlutobílé peří. Léta tiše. Plachtění střídá s mávavým letem.

Rád se usadí u zřícenin, které jsou v okolí lesa. Usadí se i v kamenných stráních. Pokud se vyskytuje v oblasti, kde nejsou skály, potřebuje dutiny stromů či hnízda po dravcích.

Z Evropy se nevyskytuje jen v Skandinávii, na Britských ostrovech a v severozápadní Francii. Vyskytuje se ještě severozápadní Africe a ve velké části Asii.

Živí se hlavně malými až středně velkými ptáky a savci, někdy také obojživelníky, plazy, rybami a větším hmyzem (např. kobylky, saranče...) Z ptáků loví i dravce a jiné druhy sov. Většina sov včetně výra velkého loví v noci.

Výr velký zůstává věrný jen jednomu hnízdu. Koncem března nebo počátkem dubna samice snese 1-4 kulatých čistě bílých vajec. Samice začíná na vejcích sedět po snesení 1. nebo 2. vejce. Samec ji mezitím krmí, ale kořist jí většinou nepředává v hnízdě. Mláďata hnízdo opouštějí po 5 - 6 týdnech.

Výr velký je v ČR klasifikován jako ohrožený druh, to znamená, že je ohrožený, ale ne nějak hodně.

Výra velkého musíme chránit.

článek napsal: Kryštof, 1.9.2021

Škeble rybničná

Tento týden vám představím mlže s názvem škeble rybničná.

Škeble rybničná dorůstá velikosti 15-22 cm. Vysoká je 7, 5 až 12 cm. Lastura (krunýř) je zelenohnědá až zelenožlutá a samotné tělo je bílé až žlutavé. Dýchá žábrami. Škeble rybničná je náš největší měkkýš.

Škeble rybničná se vyskytuje v Evropě, ale její areál rozšíření zasahuje až na Sibiř.

Škeble rybničná se vyskytuje hlavně ve větších stojatých vodách jako jsou rybníky či jezera. Také ji můžeme nalézt ve slepých ramenech řeky nebo v pomalu tekoucích vodách. Raději se vyskytuje ve vodách s bahnitým dnem. Dožívá se 5-15 let.

Škeble rybničná se živí planktonem, který filtruje z vody.

K oplodnění škeble rybničné dochází uvnitř lastury. Až 600 000 larev tráví první rok života na žaberních lupenech rodiče.

IUCN klasifikuje škebli rybničnou jako málo dotčený druh. V ČR je, ale klasifikována jako silně ohrožený druh (nejméně ohrožený: ohrožený druh, středně ohrožený: silně ohrožený druh, hodně ohrožený: kriticky ohrožený druh). Je ohrožená díky intenzivnímu rybníkářství a znečišťování vod.

článek napsal: Kryštof, 25.8.2021


Mlok skvrnitý

Tento týden vám představím nádherného obojživelníka - mloka skvrnitého.

Latinský název mloka skvrnitého zní Salamandra salamandra. Je to nejvíce rožšířený evropský zástupce čeledi mlokovitých. Z Evropy se vyskytuje hlavně ve střední a jižní Evropě. Také se vyskytuje v jihozápadní Evropě. Mlok skvrnitý je ještě rozšířený v západní Asii.

Mlok skvrnitý je obojživelník s krátkými nohami, silným ocasem a velkou hlavou s vypouklýma očima a zakulacenou pusou. Dospělci dosahují délky 18-28 cm. Zbarvení záleží na poddruhu. Nejčastěji jsou mloci skvrnití zbarveni černě se žlutými skvrnami či pruhy. Některé poddruhy mají skvrny i pomerančově oranžové či červené. Samec i samice jsou zbarveni stejně.

Když je den, tak se mlok skvrnitý ukrývá pod větvěmi, listy nebo kmeny stromů. Může se schovat také v dírách v zemi a pod kameny. Pod kameny je chráněn před sluncem. Aktivní je za soumraku nebo v noci. Když jsou deštivé dny, je aktivní i ve dne. Pohybuje se pomalu. Na přelomu října a listopadu se schovává v podzemí před zimním počásím.

Živí se malými až středními bezobratlými - stonožky, slimáci, červi, hmyz, žížaly.

Když se mlok skvrnitý potřebuje bránit, použije k tomu svůj jed, který vyrábí hlavně v příušních žlázách v zadní části hlavy, ve žlázách, které jsou na stranách hřbetu a na ocase. Pokud se jed dostane člověku do očí způsobí silné popálení. Není pro člověka, ale jinak nebezpečný. Menší živočichy dokáže i zabít. Díky tomu nemá skoro žádného predátora, největší nebezpečím je člověk.

Jeho biotop jsou výhradně vlhké lesní lokality, pole nebo louky, často u vody. Když není období kladení larev, žije i daleko od vody. Nejraději má listnaté či smíšené lesy. Vyskytuje se do nadmořské výšky 1 200 m n.m, obvykle od 200 m n.m do 600 m n.m.

larvy mloka skvrnitého
larvy mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý dospívá ve 3. až 4 roce života. Páří se koncem léta a na podzim. V březnu potom klade samice do pomalu tekoucích potoků, či studánek a jezírek 40 - 70 larev, které jsou velké 2,2 - 3,2 cm. Než se promění v mloka mají až 8 cm. Obvykle 6 cm. Larvy jsou masožravé. Živí se rybím potěrem, členovci nebo drobnými korýši. Jsou to i kanibalové( pojídají se navzájem). V zajetí se mloci skvrnití dožívají 40 - 50 let. Ve volné přírodě se dožívájí 20 let.

V ČR je mlok skvrnitý klasifikován jako silně ohrožený druh. Může za to lidská činnost, především kvůli autům a znečišťování vodních toků. Podle Bernské konvence je řazen mezi přísně chráněné druhy. Přesto ho IUCN klasifikuje jako málo dotčený druh. Odchyt v přírodě je zakázán.

Mlok skvrnitý je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby v ČR vyhynul.

článek napsal: Kryštof, 18.8.2021


Vážka běloústá

Tento týden vám představím nádhernou vážku, vážku běloústou.

Vážka běloústá je menší vážka, která má štíhlý zadeček. Má bílý obličej, stejně jako všechny ostatní vážky rodu Leucorrhinia. Samci jsou šedočerní, jejich hruď je tmavá a je nevýrazně kovově lesklá. Mladí samci jsou podobní samicím. Samice jsou černavé, mají na sobě žluté skvrny. U obou pohlavích jsou na konci křídel tmavohnědé skvrny. Na bříšku mají bílou skvrnu.

Vážka běloústá je rozšířená ve střední Evropě a v Rusku a to až po Sibiř.

Samci vážky běloústé často sedávají na větve a stonky trčící z vody nebo na jinou vegetaci u vody. Tam také můžeme nalézt samice.

Vážky se živí létajícím hmyzem. Vážky tento létající hmyz chytají za letu, živí se dravě. Mají výborný zrak. Kořist dokážou spatřit i ze dvou metrů. To je na jejich velikost velká vzdálenost.

Vážka běloústá má také larvy, které žijí na ponořené vegetaci.

Některé druhy vážek žijí jen pár dnů, některé i dokonce půl roku. Žádný druh se, ale nedožívá 1 roku.

Vážka běloústá je v ČR vedena jako kriticky ohrožený druh. Hlavně se vyskytuje v severních Čechách - na Českolipsku. V ČR žije až 74 druhů vážek.

Musíme vážku běloústou chránit.

článek napsal: Kryštof, 11.8.2021


Ostříž lesní

Tento týden vám představím krásného menšího dravce - ostříže lesního.

Rozpětí křídel tohoto dravce je 75-85 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 180 až 300 g. Má dlouhá krásná křídla, která se lesknou. Ocas je krátký a úzký. Horní část těla je tmavá, hlavně černošedá. Hlavu má ostříž lesní černobílou a je ostře ohraničena černým vousem. Spodní část těla je světlá a hustě černě skvrnitá. Kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a také spodní ocasní krovky jsou rezavohnědé. Oči jsou černohnědého zbarvení a kroužek kolem očí je žlutý. Nohy jsou také žluté. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Samice jsou jen větší. Mláďata jsou hnědší.

Ostříž lesní hnízdí téměř v celé Evropě a přibližně ve třetině Asie. Zimuje v částech jižní a střední Afriky, kde jsou tropy. Migruje hlavně přes severní Afriku.

Ostříž lesní loví létající hmyz a drobné ptáky. Za kořistí se vydává hlavně za soumraku. To je doba, kdy se drobní ptáci vracejí na místa, kde spí. Také ve vzduchu létá nejvíce hmyzu. Někdy loví i netopýry. Díky tomu, že je to výborný letec, může lovit velmi hodně živočichů. Jako jediný druh dokáže ulovit vlaštovku. Když letí vodorovně je nejrychlejším dravcem, protože jeho rychlost, když letí vodorovně je okolo 180 km/h. Na běžnou kořist většinou útočí rychlým letem a následně jí uchopí do drápů. Přitom vzlétne téměř kolmo a nebo si sletí několik metrů dolů. S ulovenými ptáky letí tam, kde si kořist může v klidu sníst. Naopak hmyz, hlavně vážky požírá ještě ve vzduchu. Když jsou ostříži lesní na sever, hlavně se živí ptáky, které ostříž lesní nejraději loví v letu nad otevřenou krajinou. V Africe, kde zimují, nejčastěji loví létající termity a saranče.

Pářit se ostříž lesní nejraději chce koncem jara a dělá u toho krásné akrobatické přehlídky. Samec velmi často když letí, předává potravu samici. Můžou i padat oba dva až 10 metrů střemhlav zaklesnutí. Někteří ostříži lesní se páří už v zimovišti nebo, když se vracejí do hnízdiště. Někteří ostříží rodiny vydrží i několik sezon. Některé páry vyhledávají hnízda po jiných ptácích (nejčastěji po vránách, krkavcích nebo krahujcích). Toto již použité hnízdo si nejprve upraví podle svých představ. O vejce se hlavně stará samice. Mláďata se líhnou po 28-31 dnech. Nejčastěji koncem května a začátkem června. Ve čtyřech týdnech již umějí létat. Až do podzimu je celá rodina spolu.

Teď se dozvíte jednu zajímavost. Svou rychlost využívá i k tomu, aby letící poštolce vyrval z drápů myš.

IUCN klasifikuje ostříže lesního jako málo dotčený druh. Jeho populace v Evropě již značně klesla v minulém století. Dnes je ostříž lesní v mnoha zemích chráněn. V ČR ho klasifikujeme jako silně ohrožený druh. V ČR se pohybuje okolo 200 hnízdících párů a v Evropě okolo 55 000.

Musíme ostříže lesního všude chránit.

článek napsal: Kryštof, 4.8.2021


Veverka obecná

Tento týden vám představím nádherného hlodavce s názvem veverka obecná.

Veverka obecná obvykle dorůstá délky od 19 cm do 23 cm. Nejčastěji váží 250 až 340 g. Může, ale vážit i více. Ocas, který veverka obecná využívá jako pokrývku těla při spaní a který jí pomáhá při lezení a skákání na stromech, je dlouhý 14, 5 až 20 cm. Na ušních boltcích má chloupky, které jsou do špičky a tyto chloupky jsou vidět hlavně v zimě. Veverka obecná má stejně jako ostatní veverky ostré a zakřivené drápky. Ty jí pomáhají při lezení na větvích. Jak je veverka obecná zbarvená, to záleží na tom, kde žije a jaké je tam podnebí. Jediná věc, která je pro ně stejná je, že na břiše a hrdle jsou zbarveny bíle až krémově. V ČR je veverka obecná zbarvená černě a červeně. V jiných zemích bývá zbarvena i bíle nebo šedě. Veverka obecná mění 2x ročně srst. Je to ze zimního na letní období a z letního na zimní období. Zimní srst je o něco hustější a tmavší.

Veverka obecná žije samotářským způsobem život. Jedinou výjimkou je období rozmnožování. Hnízdo, které je obvykle velké 25-30 cm, si veverka obecná staví v dutinách stromů a někdy i v tlustých větvích. Hnízdo je kukaňovitého tvaru a je tvořené trávou, kůrou, mechem a listy. Veverka obecná dokáže vypnout tělo, aby mělo tvar křídla. Toho veverka obecná využívá hlavně při delších skocích. Toto velmi známé zvíře není teritoriální a jednotlivá teritoria se navzájem překřižují.

Veverka obecná je aktivní ve dne. Ve vrcholné části dne, je ale schovaná ve svém hnízdě. Predátoři jí tak vidějí méně a také jí je menší teplo. V zimě veverka obecná nehibernují. Doba, kdy ve svém hnízdě veverky obecné tráví větší dobu, je v zimě. Veverka obecná dokáže vyvinout rychlost až 19 km/h.

Veverka obecná se vyskytuje od západní Evropy až po východní Asii. V ČR jí nalezneme v lesích všeho typu, na hřbitovech, alejích, parcích nebo zahradách.

60 % až 80 % dne tráví veverka obecná hledáním potravy. Hlavně se živí houbami, které si suší ve svých hnízdech, semeny šišek a různými plody, například oříšky. Některou potravu si i schová pro horší veverčí časy. Když veverka obecná jí, sedí přitom na bobku a potravu si drží v předních končetinách.

Někteří jedinci veverky obecné se páří už na konci zimy a v únoru a březnu. Častěji se, ale veverky obecné páří během června a července. Samice vypuzuje pronikavý pach, díky kterému ji samec najde. Po setkání začne samec honit samici po stromech a to dělá až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se samice snaží přibrat na váze, aby rodily, co nejvíce mláďat. Samice může mít i dva vrhy za jeden rok. Obvykle má 3-5 mláďat. Březí je 38 až 39 dnů. Mláďata, která po narození váží 10-15 g, se rodí téměř holá a slepá. Celou srst budou mít až v 21. dnu jejich života. Oči se malým veverčatům otevírají po 4 týdnech života a chrup se jim plně vyvine až po 42 dnech jejich života, kdy začínají jíst pevnou stravu. Samice je, ale kojí 8-10 týdnů po narození. Samice dosahují dospělosti okolo druhého roku jejího života. Samci o něco déle. Veverka obecná se ve volné přírodě dožívá až 3 let, v zajetí až 10 let.

Veverka obecná patří do čeledi veverkovitých, kam mimochodem patří i sysel obecný, o kterém jsou již před dlouhou dobou psal.

Veverka obecná má 16 uznávaných poddruhů. Dříve to bylo 40 uznávaných poddruhů. To se, ale od roku 1971 změnilo na 16.

Veverka obecná je v ČR klasifikována jako ohrožený druh. V druhé polovině 20. století došlo totiž k velkému poklesu populace veverky obecné. Posledních 20 let je lovení veverek obecných v ČR zakázáno a tak jejich počty pomalu rostou. Je chráněná ve většině Evropských států, ale i tak jí IUCN klasifikuje jako málo dotčený druh. V současnosti veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, což je její přirozený biotop. Ve Spojeném království mají veverky obecné problém s vytlačováním od úspěšnějšího druhu, veverky popelavé.

Veverku obecnou musíme chránit jak v ČR, tak i ve světě. Veverky do našich lesů totiž patří.

článek napsal: Kryštof, 28.7.2021

Tesařík alpský

Tento týden vám představím kriticky ohroženého brouka v ČR, tesaříka alpského.

Tělo krásného brouka, jménem tesařík alpský je dlouhé 15-38 mm. Je ploché a dlouhé. Zbarvené je šedě, šedomodře až modře. Samečkové mají tykadla, která jsou skoro 2x tak dlouhé jako jejich tělo. U samiček ani nepřesahují konec jejího těla. Tesařík alpský má na sobě několik černých proužků a skvrn.

Tesařík alpský se živí mízou poraněných stromů.

Predátorem larev je datel. Predátory dospělých jedinců jsou ještěrky, lesní ptáci a hmyzožravci.

Dospělí jedinci tesaříka alpského poletují za teplých dnů kolem místa, kde se vylíhli. Nejvíce je můžeme najít v původních pralesních porostech s padlými nebo umírajícími buky. Dalšími stromy, které je živí jsou hloh, hruška, vrba ořech, topol atd. Dospělí jedinci obvykle upřednostňují jižní, teplé svahy.

Samička klade vajíčka do čerstvě pokácených, odumírajících nebo padlých buků nebo také do ran a štěrbin kůry. Z vajíček se líhnou bílé larvy. Ve dřevě tyto larvy žijí několik let a pak se pod povrchem kmene zakuklují. Vývoj trvá 2-3 roky.

Můžeme ho najít ve střední a jižní Evropě, klidně i v jižním Švédsku. Jeho výskyt zasahuje i do Malé Asie (poloostrov mezi Středozemním, Černým, Marmarským a Egejským mořem), na Krym (poloostrov na severu Černého moře), Kavkaz (horská hradba v extrémní části jihozápadní Asie mezi Černým a Kaspickým mořem, měří na délku 1200 km) a jižní Kavkaz.

Tesařík alpský je ohrožený i ve světě. IUCN ho klasifikuje jako zranitelný druh.

V ČR je tesařík alpský kriticky ohroženým druhem. Nejvíce se asi vyskytuje v Českém ráji. V současné době ho také ještě můžeme najít na jižní Šumavě a v Polabí. Zpozorován byl i na jižní Moravě. Na Slovensku je tesařík alpský místy i hojný.

Tesařík alpský je krásný brouk a musíme ho všichni chránit.

článek napsal: Kryštof, 21.7.2021

Ouklejka pruhovaná

Tento týden vám představím první rybu na této záložce - ouklejku pruhovanou.

Ouklejka pruhovaná je ryba z čeledi kaprovitých. Obvykle dorůstá délky od 8-13 cm, maximálně do 15 cm. Obvykle váží 6-20 g. Maximálně pak až 40 g. Má protáhlé zploštělé tělo, tmavozelený až hnědý hřbet a stříbrné boky. Prsní ploutve má narůžovělé, ale ostatní ploutve jsou šedé. Hlava ouklejky pruhované je trochu zašpičatělá s velkými oky. Jejím nejtypičtějším znakem jsou pigmentové skvrny po obou stranách kanálků postranní čáry. Když se podíváte z větší dálky, tak tyto čáry působí, jako by byli dvojité.

Ouklejka pruhovaná je velmi vybíravá ryba, co se týče kvality vody. Vybírá si mělčí úseky řek, kde se pohybuje u hladiny nebo v horní polovině vody. Často vytváří menší hejna.

Ouklejka pruhovaná se živí především hmyzem a to ve všech vývojových stádiích. Díky mělkosti vody, kde se pohybuje, se může živit i detritem (mrtvými živočichy) či organismy dna. Na jaře převládají řasy a ve vrcholné sezóně se živí hlavně hmyzem a jeho larvami. Dospět může už okolo 2 roku jejího života. Obvykle, ale dospívá až okolo 3 roku jejího života. Dožívá se 5-7 let.

Samice klade 3 000 - 8 000 jiker.

Ouklejka pruhovaná je v ČR vedena jako silně ohrožená (jen pro informaci, hodnoty ohrožení v ČR jdou po sobě takto: nejmíň ohrožený: ohrožený druh, středně ohrožený: silně ohrožený druh, hodně ohrožený: kriticky ohrožený druh). Může za to hlavně znečišťování vod. V řekách, kde se vyskytuje, si voda udržela dobrou kvalitu. V ČR se vyskytuje více na východním území - severní Morava, východní Čechy, Českomoravská vrchovina. Naštěstí se už hojně vyskytuje například v říčce Rokytné. Je zákonem chráněná a nemůže se tedy chytat.

Musíme ouklejku pruhovanou chránit třeba tím, že nebudeme znečisťovat řeky.

článek napsal: Kryštof, 14.7.2021

Žluva hajní

Tento týden vám představím žluvu hajní.

obrázek namaloval jeden z našich nejvěrnějších čtenářů, Milan
obrázek namaloval jeden z našich nejvěrnějších čtenářů, Milan

Délka těla žluvy hajní je okolo 25 cm. Hmotnost je 50-80 g. Samec je zbarven žlutě. Má, ale černá křídla, ocas a také má černou uzdičku. Uprostřed složeného křídla můžeme spatřit žlutou skvrnu a na ocase jsou dva žluté pruhy. Samice je zbarvena jinak. Na zádech je zbarvena olivově zeleně a ze zdola je zbarvena špinavě bíle s podélnými jemnými proužky. Uzdička samice žluvy hajní je šedavá. Některé starší samice nemusí být ze spodu zbarvené bíle, nečárkované a jsou si tak podobné se samci. Rozlišit je, ale můžeme podle šedavé uzdičky, trošku zelených ramenných letek a středních ramenných per. Mláďata jsou podobná samicím. Zobák dospělých jedinců je hnědorůžový. Zobák mláďat je šedý nebo hnědý a nohy jsou olivově modrošedé.

Žluva hajní se živí hmyzem, pavouky, měkkýši, to znamená bezobratlými. Dále se živí dužnatými plody.

samec žluvy hajní
samec žluvy hajní

Žluva hajní se vyskytuje ve smíšených lesích, listnatých lesích, remízkách a zahradách.

Žluvy hajní hnízdí jednotlivě. Samice klade 3-6 jemně černě skvrnitých bílých vajec. Než se vylíhnou trvá to 14 až 16 dní. Na vejcích sedí jen samice. Potravu mláďatům nosí oba rodiče. Je to plachý pták a tráví většinu času na stromech. Na zem se odvažuje jen při sbírání potravy.

Hnízdí v Evropě a části Asie. Zimuje v Africe.

Žluva hajní je jediný evropský zástupce jinak tropických žluvovitých. V ČR tráví jen krátké období rozmnožování a koncem srpna už zase odlétají do Afriky.

Ročně zahyne desítky tisíc žluv hajních při letu na jih rukou lovců. I přesto je IUCN klasifikuje jako málo dotčené druhy ve světě.

samice žluvy hajní
samice žluvy hajní

Těmto ,,africkým zvědům'' naštěstí svědčí změny klimatu a tak jejich počty od 80. let na našem území stoupají. I tak je, ale žluva hajní vedena jako silně ohrožená v ČR.

Žluvy hajní musíme všichni chránit.

článek napsal: Kryštof, 7.7.2021


Ještěrka zelená

Tento týden vám představím ještěrku zelenou.

samec ještěrky zelené
samec ještěrky zelené

Ještěrka zelená je dlouhá 25-40 cm. Váží 30-45 g. Samci jsou zelení a v době páření mají hrdlo tyrkysově zbarvené. Samice jsou hnědavé až zelené. Mají černé skvrny podél dvou žlutých podélných pruhů po stranách hřbetu. Břicho mají bělavé. Mladí jedinci mohou být světle hnědí.

Ještěrka zelená se živí hlavně hmyzem a dalšími bezobratlými, případně i malými plazi. Používá vyčkávací strategii a je schopná chytit i letící hmyz.

Ještěrka zelená se vyskytuje na vyhřátých travnatých porostech s kamennými zídkami či skalkami.

Je aktivní ve dne a hodně času tráví sluněním. Samičky jsou stydlivější než samci. Své teritorium moc neprohledávají a také se méně ukazují. Samci bývají stále v pohybu a to hlavně na jaře. Své ukryty pro zimní spánek na jaře opouštějí nejdříve samci. Samice je následují o dva týdny později. Když se chtějí samci pářit vyhánějí soupeře, hrozí mu otevřenou tlamou a klidně se pustí i do prudkého boje, při kterém se snaží kousat navzájem. V červnu až červenci snáší samice 5 - 20 vajec. Mláďata se líhnou v srpnu až září a ještěrky zelené zimují v dutinách stromů, skalních střepinách a v zemních úkrytech.

samice ještěrky obecné
samice ještěrky obecné

Vyskytuje se v Asii a střední a jihovýchodní Evropě a Turecku.

V ČR se vyskytují čtyři druhy ještěrek - ještěrka obecná, ještěrka živorodá, ještěrka zední a ještěrka zelená. Z toho jsou hned dvě ještěrky kriticky ohrožené v ČR. Kriticky ohrožené v ČR je ještěrka zelená a ještěrka zední.

Ještěrka zelená je ohrožená proto, že jí ubývá životní prostředí. Na jejich ochranu se v ČR budují ještěrčí domečky - plazníky. V nich ještěrky zelené nacházejí vhodný domov.

Ještěrka zelená je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby v ČR už nebyla.

článek napsal: Kryštof, 30.6.2021


Kobylka sága

Tento týden vám představím tvora, kterého populaci tvoří jen samice - kobylku ságu.

Kobylka sága je velký bezkřídlý druh kobylky. Její tělo je totiž až 7 cm dlouhé. Je asi největší středoevropskou kobylkou vůbec a co se týče Evropy se také řadí mezi největší kobylky. S kladélkem (orgánem na kladení vajec) a tykadly poté dosahují délky až 15 cm. Je většinou zelená. Kobylky ságy, které se vyskytují jižněji jsou hnědavé až skvrnité. Kladélko je hnědožluté. Nohy mají kobylky ságy pokryté ostny. Tykadla jsou silná a oči jsou velké. První páry nohou neslouží jen k pohybu, ale také slouží k lovení potravy. Zadními končetinami se dobře odráží. Ve vegetaci se pohybuje pomalu. Skáče jen ojediněle. Pohybuje se houpavou chůzí.

Kobylka sága se živí větším hmyzem, jako například včelami, dokonce může ulovit i tak velký hmyz, jakým je kudlanka nábožná. Když loví, spoléhá na své maskování. Nenápadně se ke kořisti přiblíží a poté jí chňapne a přidržuje ji předními končetinami. Kořist usmrtí tak, že jí několikrát kousne do krku a do hlavy.

Dospělí jedinci kobylky ságy se stávají kořistí pro některé druhy ptáků, různé hmyzožravé savce, ještěrky, žáby či hlodavce. V jižní části jejich výskytu je loví také štíři.

Jak jsem již psal, populaci kobylky sága tvoří jen samice. Proto kladou pomocí kladélka svá vlastní vejce. Nepotřebují k tomu samce. Kobylka sága naklade 25-80 neobyčejně velkých vajec. Když je teplota 25-30 °C larvy se vylíhnou za 40-43 dní. Když je, ale teplota nižší, okolo 20 °C, larvy se vylíhnou až za 85 dní. Když je teplota ještě nižší, zůstávají vajíčka pod zemí až 5 let, obvykle jen ale okolo 2-3 let. Vývoj kobylky ságy má 7 stádii. S dospělými jedinci se můžeme setkat přibližně od konce července do října. Dospělá kobylka žije 4-6 měsíců.

Kobylky ságy žijí v stepních a lesostepních oblastech. Tam se vyskytují na místech s řídkým travním porostem.

Kobylka sága se vyskytuje v jižní až jihovýchodní Evropě, a to od Španělska až po Ural a jižní Sibiř. Severní hranice rozšíření druhu zasahuje Walliské Alpy, okolí Vídně, a i Slovensko a jižní Moravu. Larvy se líhnou vždy v květnu.

Kobylka sága není ohrožená jen v ČR, ale také ve světě. IUCN jí klasifikuje jako zranitelnou.

V ČR je klasifikována jako kriticky ohrožená. Zde byla poprvé zaznamená na začátku 20. století. Od té doby jí můžeme pozorovat asi na pěti lokalitách, a to nejvíce na Pálavě. V Pálavě bylo, po intenzivním průzkumu v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a Tabulová, v letech 2003-2006 hlášeno 447 larv a 75 dospělých. V součastnosti je v ČR kobylka sága kriticky ohrožený druh.

Kobylka sága je velmi zajímavý tvor a byla by škoda, kdyby vyhynula, jak v ČR, tak i ve světě.

článek napsal: Kryštof, 23.6.2021


Netopýr brvitý

Tento týden vám představím netopýra brvitého.

Netopýři, i když se to nezdá jsou savci.

Netopýr brvitý dorůstá délky 4,1-5,3 cm. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti 7-12 g. Zbarvení hřbetu u jedinců, kteří se vyskytují v ČR, je hnědé s cihlově červeným nádechem. Spodní strana těla je šedobílá až nažloutlá. Jeho ultrazvukové slyšení patří mezi ty s nejvyšší frekvencí, je to totiž 55-58 kHz, mezi netopýry. Hlava je tmavá s rezavým nádechem. Mladí jedinci nemají zbarvení hnědé s cihlově červeným nádechem. Netopýr brvitý si je podobný s netopýrem řasnatým.

Při zimování se na rozdíl od jiných netopýrů neukrývá ve štěrbinách.

Netopýr brvitý se vyskytuje od Atlantiku v celé jižní Evropě, severní Africe, střední Evropě a dále směrem na východ do střední Asie. Severní hranice pro jeho rozšíření je v jižním Polsku a jižním Nizozemí.

Netopýr brvitý má rád teplo, je tedy teplomilný a původně jeskynní letoun. V létě se vyskytuje v parcích a ve smíšených a listnatých lesích, vždy v blízkosti vody. Nejčastěji se vyskytuje do 600 m n.m. Místo, kde hibernuje je v podzemí a musí mít stálou teplotu mezi 6-9 °C. Při hibernaci visí vzhůru nohama sám nebo s malou skupinkou netopýrů brvitých. Netopýři se dokážou ze zimního spánku naprosto probudit maximálně do 30 minut. V létě naopak spí jednotlivě na půdách, zatímco v jižní Evropě se vyskytují hromadně v jeskyních. Netopýr brvitý je stálý druh. Přeletuje maximálně vzdálenost 20 km. Netopýr brvitý hlavně loví na okraji lesů nebo na stromořadích (stromy, které rostou v řadě). Také loví nad vodními tělesy. Když kořist uloví, sesbírá jí.

Loví hlavně pavouky, které dokážou sebrat z pavučiny, dvoukřídlý hmyz nebo motýly.

V ČR je netopýr brvitý veden jako kriticky ohrožený druh. Jeho počty se ale stále zvyšují. Dokonce na jihu Moravy jde už o běžný druh. Největší reprodukční kolonie se v ČR vyskytuje právě na jihu Moravy. Čítá přibližně 1200 jedinců.

Musíme i nadále doufat, že se počty netopýra brvitého budou nadále zvyšovat a jednou třeba bude rozšířený v celé ČR.

článek napsal: Kryštof, 16.6.2021

Plch zahradní

Tento týden vám představím plcha zahradního.

Plch zahradní je v ČR velmi vzácný hlodavec. Délka těla plcha zahradního je 110-120 mm. Ocas je dlouhý 100-120 mm. Celkově je tedy dlouhý cca 21-24 cm. Váží 60-140 g. V zajetí se dožívají 5-6 let. Ve volné přírodě se věku 4 let dožije jen asi 10 % plchů zahradních.

Hřbet a hlava je šedohnědá až hnědočerná. Spodní část těla je bílá. Na stranách hlavy, mají plši zahradní, černý pruh, který začíná u oka a končí až u krku. Tmavohnědou srst mají plši zahradní na ocase. Ocas mají vždy kratší než tělo. Na ocasu je krátká tmavohnědá srst. Na konci ocasu má černobílé štětinky prodloužených chlupů. Uši mají docela velké.

Plch zahradní se vyskytuje v západní, jižní, střední a severovýchodní Evropě. Také se vyskytuje na severu Afriky.

Plch zahradní, na rozdíl od ostatních plchů, kteří se vyskytují v ČR, se spíše zdržuje na zemi. Zdržuje se tam nejvíc ze všech plchů, které můžeme v ČR spatřit. Je také nejvíce masožravý plch, který žije v ČR. 80 % jeho stravy je totiž živočišná. Hlavně se živí bezobratlými živočichy a hmyzem, ptačími mláďaty, savci a vejci. Z rostlinné stravy se hlavně živí semeny stromů a různými druhy ovoce. Méně se živí pupeny a listy. Pupeny a listy se živí hlavně na podzim.

Plch zahradní se rád vyskytuje na skalnatých na suťových terénech (kamenné zídky, zbořeniště). Rád se zdržuje v blízkosti krmelců, seníků, lesních chat a v blízkosti osamělých staveních. Může se také vyskytovat na zahradách, vinicích a v sadech. Vždy se vyskytuje na docela vlhkých a chladných místech. Je aktivní pouze v noci. Hlavně jsou aktivní mezi 20 a 4 hodinou ranní. Plch zahradní se orientuje hlavně sluchem. Když je období páření, ozývají se jasným "ců," když ne, ozývají se vrčením.

Doba páření nastává hned po probuzení ze zimního spánku. Samice je březí (těhotná) 21-23 dnů. Mláďata se rodí v květnu až v červnu. Oči se jim otevírají po 19 dnech života. Matka je kojí 4 týdny. Po 5 až 6 týdnech se osamostatňují. S matkou, ale zůstávají až do podzimu.

Zimní hnízda plchů zahradních jsou větší, suchá, dobře vystlaná trávou a listím a jsou chráněná před velkými mrazy. Pro zimní spánek si vybírají dutiny ve stromech, skálách, podzemní nory jiných hlodavců či krtků. Dokonce můžou usnout v různých skrýších a srubech. Během zimního spánku ztrácejí všichni plši 40-50 % své váhy. Teplota těla klesá na 5°C. Začínají spát v říjnu nebo na začátku listopadu. Probouzejí se na začátku dubna a května. Často jich spí i několik pohromadě.

IUCN ve světě plcha zahradního klasifikuje jako téměř ohrožený druh. V ČR je plch zahradní kriticky ohrožený druh. Je to jeden z nejvzácnějších savců v ČR. Plchů zahradních ubývá, protože ubývá i jejich přirozeného prostředí.

článek napsal: Kryštof, 9.6.2021


Rak říční

Tento týden vám představím zvíře, o kterém byste si asi nemysleli, že je ohrožené, raka říčního.

Rak říční dorůstá délky až 25 cm. Rozpoznáme ho díky červeně zbarvené zadní straně klepet. Přibližně se dožívá asi 20 let. To je na takto malého živočicha velký věk. Tělo má chráněné krunýřem, který nedorůstá. Raci se proto jednou za čas svlékají. Když krunýř není ještě dostatečně zpevněný, vyhledává rak říční úkryty mezi kameny. Žijí ve vodě s vyšším obsahem vápníku, aby měli dostatek materiálu ke stavbě krunýře. Raci mají také mohutná klepeta, která slouží k obraně a sbírání potravy. Dýchají žábrami. Mají také dlouhá tykadla, která slouží k orientaci a ve tmě slouží pomocí hmatu.

Rak říční loví v noci. V jejich jídelníčku najdeme spíše živočišnou stravu, sní uhynulé ryby a drobné vodní živočichy (drobné ryby, měkkýše, larvy hmyzu, pakomáry...) Mladí jedinci se živí vodními rostlinami.

Rak říční se vyskytuje v celé Evropě, kromě Španělska, Irska a severní Anglie. Ve Velké Británii byl rak říční vysazen z Francie jako potrava pro lidi.

Raka říčního můžeme potkat spíše v noci.

Rak říční není ohrožený jen v ČR, je ohrožený také ve světě. IUCN ho klasifikuje jako zranitelný druh.

V ČR je rak říční kriticky ohroženým druhem. Nejvíce se stavy raků říčních v ČR snížily díky epidemii račího moru. Tato epidemie před sto lety raky téměř vyhubila. Po skončení račího moru byl do řek uměle vysazen rak bahenní. Ten se s rakem říčním dá křížit. Nakříženým jedincům se pak, ale moc dobře, nejde rozmnožovat. Poslední ranou pro raky u nás bylo používání chemie a znečistění krajiny průmyslem. Raci říční jsou u nás kriticky ohrožení. Pomalu se, ale k nám vracejí díky lepší čistotě vody v potocích, zatopených lomech a řekách. Raka říčního lze chovat v rámci záchranných programů. Chovatelé raků jistě vědí, že raky je potřeba vkládat do vody hřbetem dolů, aby se kolem nich nevytvořila bublina, která by je zadusila.

článek napsal: Kryštof, 2.6.2021


Medvěd hnědý

Tento týden vám představím medvěda hnědého.

Medvěd hnědý je největší evropská šelma. Medvěd hnědý a s ním i medvěd lední jsou největší právě teď žijící šelmy světa.

Medvěd hnědý, latinsky nazývaný Ursus arctos, se vyskytuje v Evropě, severní Americe a Asii. Vyskytuje se také velmi vzácně i v ČR.

Medvěd hnědý je dlouhý 100-220 cm. Vzácně i 280 cm. Váží 100-550 kg. Nejčastěji okolo 350 kg. Dožívá se 20-30 let, vzácně přes 40 let. Ocas má dlouhý 5-20 cm. Nechtěl bych se s medvědem hnědým potkat, protože jeho drápy jsou dlouhé 5-10 cm. Medvěd hnědý má 16 poddruhů. Nejznámější z nich je asi medvěd grizzly. Barva jeho srsti se liší u jednotlivých poddruhů. Nejčastěji mají srst hnědou se světlým pruhem na krku nebo skvrnou na hrudníku. Srst může být i černohnědá, šedohnědá, nebo může mít i barvu bílé kávy. Nad rameny mívají svalnaté hrboly.

Medvěd hnědý je všežravec. Živí se například lesními plody, kořínky a houbami. Živí se také živočichy. Například mladými jeleny, daňky a srnci. I když má zabijáckou pověst, 90 % jeho stravy tvoří rostlinná strava. Potrava se mění podle lokalit, kde žije. Například medvědi v severní Americe v létě spořádají i přes 40 000 hmyzu. V Rusku a na Aljašce tvoří hlavní část jejich potravy ryby, hlavně lososi. Má rád také med, který sebere lesním včelám. Občas vyhledává i mršiny, od kterých odhání i pumy a tygry.

Když medvěd hnědý nežije v blízkosti lidí je aktivní ve dne. Když je ale v blízkosti lidí je aktivní v noci. Většinou žije samotářsky. Byly ale zpozorovány i případy, kdy žili ve skupinkách s hierarchií (jakou kdo má roli). Každý jedinec medvěda hnědého si brání teritorium, které je velké dokonce i několik desítek kilometrů. Před zimou uléhá medvěd hnědý do zimního spánku. Před ním musí vážit i přes 900 kg. Medvěd hnědý dokáže běžet rychlostí větší než 45 km/h. Páří se od května do července. Mláďata jsou po narození slepá.

Medvěd hnědý útočí na člověka jen málokdy.

Medvěd hnědý byl v 19. století v ČR vyhuben. V součastnosti se vyskytuje ve Slezsku a na Moravě. Vyskytuje se tam jeden až několik málo jedinců. Nejpočetněji je na moravské straně Karpat. Tam se dostává ze Slovenska.

Medvěd hnědý je krásné zvíře a je nutno ho chránit.

článek napsal: Kryštof, 26.5.2021


Ploskoroh pestrý

Tento týden vám představím ploskoroha pestrého. Je to nádherný motýl a myslím, že byste se o něm měli dozvědět.

Nazývá se ploskoroh pestrý. Někdo si může myslet, že to je nějaký druh krávy s rohem. Není, je to nádherný motýl, který je dlouhý 2, 5 - 3,5 cm. Rozpětí křídel má 4, 5-6 cm. Má také tykadla, která jsou dlouhá a zakončená jsou paličkami. Tělo tohoto motýla je hnědo-černé. Mají na něm husté černé chloupky. Samci ho mají zakončené klíšťkami, které slouží k přidržování samice, když se páří. Křídla jsou částečně průhledná. Jsou na nich žluté a hnědo-černé skvrny.

Ploskoroh pestrý se vyskytuje v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. Velmi vzácně se vyskytuje i v ČR.

Dospělé jedince můžeme spatřit na přelomu jara a léta. Ploskorozi pestří poletují jen ve dne. Létají klikatým třepotavým letem. Při letu loví. Také při letu dochází k námluvám. Loví hmyz. Páří se tak, že samec zachytí samici a padají na trávu, kde pak dochází ke kopulaci. Samice kladou vajíčka po 40-50 kusech ve dvou řadách na nízkou vegetaci. Z nich se líhnou larvy. Larvy mají pohyblivou hlavu vyzbrojenou přetaženými kusadly. Tato kusadla jsou ve skutečnosti orgán, který je tvořený srostlými čelistmi a kusadly. Larvy mají velice krátké nohy. Proto jsou velmi málo pohyblivé. Larva dvakrát přezimuje. Místo toho, aby přezimovala i po třetí, vytvoří si kuklu do které se zakuklí. Asi po třetch týdnech se vylíhne dospělý motýl.

V ČR je ploskoroh pestrý kriticky ohroženým druhem. Vyskytuje se zde ve středních Čechách a na jižní Moravě.

Ploskoroh pestrý je krásný druh motýla a je škoda, že je v ČR ohrožený. Musíme ho tedy chránit.

článek napsal: Kryštof, 19.5.2021


Výreček malý

Tento týden vám představím nádhernou sovu - výrečka malého.

Výreček malý je krásná sova z čeledi puštíkovitých.

Výreček malý se latinsky nazývá Otus scops. Výreček malý je druhá nejmenší sova České republiky. Menší sova, než je výreček malý je kulíšek nejmenší. O něm vám napíši za pár týdnů, protože je v ČR také kriticky ohrožený. Otus scops je přibližně stejně velký jako špaček. Jeho opeření je barevně podobné kůře stromů, díky tomu dokáže splynout s okolím. Váží přibližně 70-80 gramů. Jeho délka je 19-21 cm.

Výreček malý se hlavně živí hmyzem, drobnými obratlovci, červy a měkkýši. Je to noční lovec, stejně tak jako většina sov.

Přes zimu se vyskytuje v jižní Africe. V dubnu přilétá k nám do Čech a v září se vrací zpět do Afriky. V ČR se výreček malý vyskytuje hlavně na jižní Moravě. Hnízdí v jižní a východní Evropě a v západní Asii. Přezimovává v jižní Africe.

Samice výrečka malého kladou 2-5 vajec na konci května. Na vajíčkách sedí pouze samička. Než se mláďata vylíhnou trvá to 24-25 dnů. Mláďata v hnízdě zůstávají přibližně jen 18 dnů. Výreček malý se dožívá až 12 let.

Výreček malý je ve světě málo dotčený. Klasifikuje ho tak i IUCN. V ČR je výreček malý, ale kriticky ohrožený. Jak jsem již psal, vyskytuje se zde hlavně na jihu Moravy.

článek napsal: Kryštof, 12.5.2021


Zmije obecná

Tento týden se na záložce Zvířata našeho území dozvíte o zmiji obecné.

V mém článku se dozvíte, jak zmije obecná vypadá, jak používá svůj jed, jaký je způsob života zmije obecné, kde se vyskytuje, čím se živí, kdo jsou její predátoři, zajímavosti a jak je zmije obecná ohrožená v ČR.

Zmije obecná je docela malý had, dospělé samice dosahují délky 60-75 cm. Samci jsou o hodně menší, dosahují totiž délky jen okolo 50 cm. Největší jedinci, nejčastěji to jsou samice dosahují délky okolo 80 cm, výjimečně pak i 100 cm. Hmotnost je 50-100 g. Vzácně 200-300 g. Nejčastějším zbarvením zmije obecné je šedé až modrošedé. Na hřbetě je klikatá čára, která je dobře vidět. U samic obvykle převažuje hnědá barva. Zmiji obecnou lze, i když vzácně, spatřit i v jiných barevných kombinacích. Například v červené nebo černé. Zmije obecné mají ocas, samicím se rychle zužuje a mají ho kratší než samci.

typické zbarvení zmije obecné
typické zbarvení zmije obecné

Zmije obecná má velmi účinný jed na malé savce, který je podobný chřestýšímu. Zmije obecná má jedu poměrně málo. To znamená, že její uštknutí člověka nijak neohrozí. Zmije obecná má jen asi 10 miligramů. Aby mohla zabít člověka, potřebuje alespoň 15-20 miligramů. Při jednom uštknutí uvolňuje jen část jedu. Jed zmije obecné představuje riziko jen pro alergiky, malé děti a pro staré a nemocné lidi.

Tato zmije je aktivní ve dne až do soumraku. Zmije obecná je na poměry jiných zmijí docela rychlý a hbitý had. Zmije obecná je plachá a když to jde ,raději před člověkem prchá. Zmije obecná vás uštkne jen když na ní šlápnete nebo se jí pokusíte vzít do ruky. Nejčastěji bývá aktivní, když je teplota venku 19-25 stupňů celsia. V zimě hibernuje zahrabaná 30-200 cm pod zemí, v případě skalních puklin může být ukryta ještě hlouběji. Začíná hibernovat v říjnu. Zmije obecná je samotářsky druh hada. I tak, ale v norách, kde zmije obecné hibernují může spolu hibernovat několik až několik set zmijí. Místo, kde hibernuje, může dokonce sdílet s ostatními druhy plazů. Úmrtnost během hibernace je u samců okolo 15 % u mláďat je o hodně větší. Probouzí se v březnu až dubnu, někdy i v únoru. Nejdříve vylézají samci, o 10 dní po nich vylézají samice s mladými jedinci. Páření probíhá od konce dubna do června, dochází v něm k souboji samcům.

Zmije obecná se vyskytuje v Evropě a v Asii. Celkem se vyskytuje ve 35 státech.

Hlavní potravou zmije obecné jsou malí hlodavci, kdyžtak i jiní savce. Dále to jsou ještěrky, obojživelníci, ptačí vejce a mladí ptáci. Výjimečně jí netopýry a zcela výjimečně menší jedince zajíců. Zmije obecná se živí i některými bezobratlými, například žížalami a slimáky. Mláďata jedí dokonce i pavouky a hmyz. Zmije obecné se někdy požírají navzájem. Teď si představíme dvě taktiky, kterými zmije obecné loví. Tou první je, že zmije obecná leží na zemi a čeká až se přiblíží potencionální kořist a poté bleskurychle zaútočí a kořist buď drží v tlamě a sní jí nebo zraněnou a umírající kořist vystopuje a následně jí sní. Druhá její taktika je taková, že se ke kořisti pomalu přibližuje a ve vhodný okamžik rychle vyrazí a kořist uštkne. Jed zmije obecné působí hlavně na malé hlodavce. Smrt nastane v průměru 1, 5 až 8 minutách. Zmije najde mrtvou či umírající kořist s nevídanou přesností a to díky čichovým receptorům.

Hlavními predátory zmije obecné jsou lišky, jezevci, kočky, tchoři, divoká prasata, hranostajové, kuny, norci, draví ptáci, ježci, sovy, brodiví a krkavcovití. Někdy i jiní hadi. Nejčastěji užovka hladká, někdy i jiné užovky.

Teď se dozvíte nějaké zajímavosti o zmiji obecné. Jedové zuby, přichycené k horní čelistní kosti měří 3-5 mm. Jeden zub je funkční ten druhý zase náhradní. Zuby jsou jednou za 2 měsíce obměňovány. Nejrychleji zabitá kořist jedem zmije obecné byla za 5 sekund mrtvá. Nejdéle pak za 14 minut. Na obojživelníky a plazy jed působí pomaleji, proto se zmije obecná snaží kořist udržet v tlamě a často požírat i za živa.

Teď se dozvíte jak je zmije obecná ohrožená. Zmije obecná není ve světě ohrožená, v ČR je ale kriticky ohrožená.

Zmije obecná je krásný had a byla by moc velká škoda, kdyby na naší planetě nebyla. Musíme ji proto chránit.

článek napsal: Kryštof, 5.5.2021


Sysel obecný

Tento týden se v záložce Zvířata našeho území dozvíte o syslovi obecném.

Sysel obecný není ohrožený jen v České republice, ale je ohrožený i ve světě. IUCN ho klasifikuje jako ohrožený druh, stejně jako třeba slona indického. V mém článku se dozvíte, jak sysel obecný vypadá, čím se živí, kde se vyskytuje, zajímavosti o něm, způsob, jak žije, jak je ohrožený ve světě a jak je ohrožený v ČR.

Začneme tím, jak vypadá. Sysel obecný dorůstá délky až 20 cm a váží 200-400 g. Jeho kožich je hustý a hnědavý. Tento druh sysla má přední končetiny o hodně kratší než ty zadní. Má velké oči, ale ušní boltce má malé.

Teď se dozvíte, čím se sysel obecný živí. Hlavně se živí rostlinami a semeny, někdy svoji stravu doplní i drobným hmyzem.

Tento odstavec bude o tom, kde se sysel obecný vyskytuje. Tento druh sysla se vyskytuje ve střední Evropě, a i v ČR. Do střední Evropy se nejspíš dostal z Balkánu.

značka, která upozorňuje na sysly
značka, která upozorňuje na sysly

Teď si řekneme nějaké zajímavosti o syslovi obecném. Sysel obecný je, i když se to nezdá, stejně jako veverky hlodavec. To znamená, že sysel obecný si je příbuzný s veverkami. Sysel obecný je jediný zástupce tzv. zemních veverek. Česko je pro sysla obecného nejzápadnější a nejsevernější lokalitou, kde se vyskytuje. Zajímavé je, že samice sysla obecného, které ten rok nemají mláďata jdou spát na konci července. Po těchto samicích se k spánku uchylují samci. V září nebo dokonce až v říjnu jdou spát samice s mláďaty. Mláďata se rodí holá a opouštějí noru ve 4 měsících. Na Třebíčsku je značka, která upozorňuje na sysly.

V tomto odstavci se dozvíte, jaký je způsob života sysla obecného. Sysel obecný je denní zvíře, a proto spí v norách, které si sám vyhloubí, v noci. Můžeme ho vidět na místech, kde je menší travnatý porost, aby viděl na případné predátory okolo něj. Žije například na golfových hřištích. V zimě sysel obecný hibernuje. Sysel obecný si nevytváří zásoby. Hibernace trvá 150-210 dnů a syslové se probouzí v březnu nebo dubnu.

Teď se dozvíte, jak je sysel obecný ohrožený. Sysel obecný, jak jsem již psal je podle IUCN klasifikován jako ohrožený druh, například stejně jako slon indický i slon africký.

Teď jdeme na to, jak je sysel obecný ohrožený v ČR. V ČR je sysel obecný kriticky ohroženým druhem. V padesátých letech minulého století byl velmi rozšířený a byl považován za zemědělského škůdce. Proto byl huben. V 70. letech už jeho stavy v ČR výrazně klesly. V současnosti je v tuzemsku kriticky ohrožený. Existují proto dvě možná vysvětlení. První říká to, že to je kvůli úbytku přirozeného prostředí, druhá praví, že se výskyt druhů mění, a proto není neobvyklé, když zvířata na chvilku nebo na dlouho zmizí. Tak co, jaká teorie je pravděpodobnější? Pokud chcete, můžete nám na stranu O nás napsat na kontaktní formulář, jaká teorie je podle vás pravdivější. Výsledky vašich úvah budou na stránce Seznámení s týdnem a výsledky hlasování.

Sysel obecný je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby v ČR a i na Zemi se sysel obecný nevyskytoval.

článek napsal: Kryštof, 28.4.2021


Tchoř stepní

Tento týden se na této záložce, zvané Zvířata našeho území, dozvíte něco o tchoři stepním.

Tchoř stepní, nebo také tchoř plavý a tchoř světlý je šelma z čeledi lasicovitých.

Její zbarvení je světlé, převážně žlutavé. Končetiny má o hodně tmavší než tělo. Tmavší srst má tchoř stepní ještě na bocích, kolem očí, na hřbetu. Ocas má světlý, na konci však přechází v tmavou barvu. Okraje boltců, tváře, a ještě oblast kolem čenichu má tchoř stepní světlé. I s ocasem měří 40-80 cm. Ocas je dlouhý 7-18 cm. Váží 0,7 - 2 kg.

Vyskytuje se od Ruska, Číny a Mongolska přes jihovýchodní Evropu až k nám do České republiky.

Pro značkování jeho teritoria si vybírá hlavně teplé nížinné oblasti. Nejraději tedy žije v teplých nížinných oblastech. Nejčastěji žije na pastvinách, v polopouštích, na stepích a polích. Někdy ho můžeme vidět schovaného pod kameny nebo v roklích.

Tchoř stepní si raději pochutná na čerstvě ulovené kořisti, než na mršině. Často loví sysly. Zabydluje se ve syslích norách v syslích koloniích. V norách pak často loví hraboše, králíky a křečky. Živí se i brouky a někdy pročesá i ptačí hnízda. V blízkosti vody pak loví žáby a ryby. Loví hlavně přes noc. Ve dne tchoř stepní odpočívá ve své noře.

Tchoři stepní se páří během března a dubna. Samice po 40-43 dnech porodí 3-14 mláďat. Obvykle však 8-9 mláďat. Samice porodí jednou do roka. Mláďata jsou nejprve slepá a dospějí v 5 měsících života.

Když se řekne tchoř, tak si asi každý vybaví smrad. Je to proto, že tchoři mají anální (u zadečku) pachové žlázy, kterými produkují zápach a tím si značí své území. Tento zápach používají i na ochranu proti svému nepříteli. Tak vzniklo přirovnání, že smrdíš jako tchoř.

V ČR je tchoř stepní kriticky ohroženým druhem. Jeho výskyt je v ČR hlavně zaznamenán na střední a jižní Moravě, v Polábí, v Lounsku a také poblíž hlavního města ČR, Prahy. Průzkumy z prvních 2 desetiletí 21. století ukazují že se tchoř stepní vyskytuje jen na 4, 5 % území ČR. Vidět ho ve volné přírodě se tedy rovná zázraku.

Byla by škoda kdyby tchoř stepní v ČR vymřel a proto ho musíme chránit.

článek napsal: Kryštof, 21.4.2021


Roháč obecný

Možná jste se v článku na záložce Seznámení s týdnem a výsledky hlasování dočetli že tato záložka, dříve nazývaná Ohrožená zvířat ČR, se od pondělí jmenuje Zvířata našeho území. Mění se pouze název záložky, jinak je vše stejné. Účel je seznámit vás s ohroženými druhy zvířat v ČR. A tématem jsou ohrožená zvířata ČR.

Tento týden vám představím v ČR velmi ohroženého brouka, s kterým jsem se setkal v létě, roháče obecného.

samička roháče obecného, kterou jsem potkal já
samička roháče obecného, kterou jsem potkal já
já s roháčem obecným
já s roháčem obecným

Roháč obecný je největším broukem Evropy. Ještě aby ne, vždyť je dlouhý až 9 cm. Samce a samici můžeme rozeznat velmi snadno. Samci mají 2 velká a mohutná kusadla, která používají při bojích o samičky. Samičky mají kusadla o hodně menší než samci. Hlava a hruď roháčů obecných je tmavá, kusadla a krovky jsou obvykle hnědé.

Roháči obecní se vyskytují v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích.

Tento druh brouka latinsky nazývaný Lucanus cervus je nejdřív larva. Larvy jsou slepé a připomínají písmeno C. Larvy roháče obecného se živí všelijakým dřevem. Mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které jsou velmi dobře vidět ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Larvy roháče obecného mají na svých nohách kartáčky, které používají při komunikaci s ostatními příslušníky jejich druhu. Až po 4 - 6 letech se larvy zakuklují. Entomolog (entomologové se zabývají hmyzem) Charlie Morgan koncem 70. letech 20. století objevil, že kukla roháče obecného žije cca 3 měsíce v půdě. V létě se pak vylíhne brouk, který odlétá se pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělí brouci se objevují od konce května do začátku srpna. Jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky kladou vejce do rozpadajícího se dřeva. Dospělí samci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou rostlin. Tito dospělí roháčové obecní létají za soumraku. Létají pomalu a let je doprovázen hlubokým bzučením. Samci létají o hodně častěji než samice.

Hlavními nepřáteli roháčů obecných jsou straky, sojky, jezevci, ježci, kočky, lišky a hlavně datlové.

samec roháče obecného nalevo, samice napravo
samec roháče obecného nalevo, samice napravo

Jak říká můj děda, všichni zvířata ČR jsou ohrožená. Není to úplně pravda, ale většiny z nich se to týká. Roháč obecný je, ale obzvlášť ohrožený. Je krásnou ozdobou naší země. Bohužel to je, ale velmi vzácná ozdoba. Ještě před 100 lety nebyl roháč obecný nijak ohrožený, vyskytoval se běžně a znalo jej každé vesnické dítě. Klesání jeho populace způsobuje odstraňování starých stromů a pařezů, mizí i životní prostředí roháče obecného a zdroj potravy tohoto krásného brouka. Tím pádem klesají počty roháčů, ale i ostatních brouků žijících ve stejném prostředí. V ČR se roháč obecný nejčastěji vyskytuje na jižní Moravě.

Byla by škoda, kdyby největší brouk Evropy a Česka v našem území nebyl. Musíme ho proto chránit.

článek napsal: Kryštof, 14.4.2021

  

Želva bahení

Tento týden vám představím krásnou vodní želvu, želvu bahenní.

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Želva bahenní latinsky nazývaná Emys orbicularis, je středně velká vodní želva. Samička může dorůst až 25 cm, zato sameček jen 15 cm. Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to znamená, že končetiny mají podobné jako suchozemská želvy, karapax (karapax = krunýř) má, ale spíše jako vodní želva. Želva bahení je i přes její končetiny, které vypadají spíše jako ty suchozemské, vodní želva. Samečkovy oči jsou hnědé, samička je má nažloutlé. Želvy bahenní mají karapax tmavý. Mají na něm ale žluté puntíky a čáry.

Želva bahenní se převážně živí malými rybkami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a larvami hmyzu. Když je želva bahenní v chovu, strava se jí může kombinovat i s rostlinou stravou. Je to tedy všežravec. Želva bahenní žije ve stojatých vodách řek a rybníků. Můžeme jí najít skoro v celé Evropě kromě Skandinávie a Britských ostrovů. Také se vyskytuje na Blízkém východě a v severní Africe. Přezimovává u dna zahrabaná v bahně. Bahno jí zajistí stálou teplotu. Hibernace (hibernace = zimní spánek) želvy bahenní trvá od října do dubna. Tato vodní želva je aktivní především ve dne i v noci. Želva bahenní se dožívá přes sto let. Dospělou želvou se želva bahenní stává někdy okolo desátého roku svého života. Želvy bahenní se páří od června až do začátku července. Samice naklade 3-16 vajec. Mláďata se líhnou asi po sto dnech. Když, ale není hezké počasí vylézají až příští jaro. O pohlaví mláďat rozhoduje teplota. Když je teplota v dané fázi jejich vývinu 24-28 °C, líhnou se samečkové. Když je teplota vyšší, líhnou se samičky.

V ČR je želva bahenní chráněna jako kriticky ohrožený druh. Její výskyt byl zaznamenán pouze náhodně. Pokud chcete želvu bahenní vidět ve volné přírodě, máte větší šanci na její spatření na Slovensku, i tam je, ale přísně chráněná. V tuzemsku byla několikrát uměle vysazena, i přesto ale nedošlo k zvýšení její populace v ČR. V lokalitě Betlém (Betlém je přírodní památka v okrese Brno - venkov) se vyskytuje asi 300 kusů. V ZOO jí můžeme spatřit například v ZOO Praha, nebo v ZOO Liberec.

Želva bahenní je krásná želva a byla by škoda, kdyby se v ČR nevyskytovala.

článek napsal: Kryštof, 7.4.2021 


Jasoň červenooký

Tento týden vám představím jasoně červenookého.

Jasoň červenooký je krásný, ale v ČR ohrožený druh motýla. Jasoň červenooký je celkem ohrožený i ve světě, podle IUCN je to zranitelný druh.

Je to docela velký motýl, rozpětí křídel má 7-8,4 cm. Jeho křídla jsou bílá. Má na nich černé a červené skvrny. Když je housenka, tak je jasoň červenooký černě zbarvený s oranžovými puntíky. U motýlů, když jsou v klidu nejsou vidět červené puntíky, když jsou ale v ohrožení červené puntíky jsou vidět.

Jasoň červenooký se vyskytuje téměř v celé části Evropy a na velké části Asie.

Housenky se živí rozchodníky (rozchodníky jsou rostliny). Dospělí jedinci se živí nektarem. Jsou aktivní převážně, když velmi svítí slunce. Létají pomalým a třepotavým stylem.

pozice v klidu
pozice v klidu

Můžeme je spatřit v červnu a srpnu. To je období, kdy se dospělí jedinci páří a samička naklade vajíčka. Mají jednu generaci ročně.

Životní cyklus jasoně červenookého má čtyři stádia (vajíčko, housenka, kukla, motýl).

pozice v ohrožení
pozice v ohrožení

Jasoň červenooký je, jak už jsem zmínil podle IUCN zranitelný druh. V ČR je to, ale kriticky ohrožený druh. V tuzemsku byl v 30 letech 20. stoletím vyhuben, ale v roce 1986 znovu vysazen. Od roku 1986 byli ale v opuštěném lomu Horní Kamenárka poblíž města Štramberk, kde se jasoň červenooký původně vyskytoval, vysazeni motýli, kteří byli odchyceni na Slovensku. Vysazování jasoňů červenookých v této lokalitě bylo dokončeno v roce 1994.

Můžeme mu pomoci tím, že ho nebudeme chytat a dávat si ho za rámeček.

článek napsal: Kryštof, 31.3.2021


Tetřívek obecný

Tento týden vám představím tetřívka obecného.

Tetřívek obecný přezdívaný černý rytíř, latinsky nazývaný Tetrao tetrix je nádherný, ale v ČR ohrožený druh ptáka. 

sameček tetřívka obecného
sameček tetřívka obecného

Tetřívek obecný dorůstá velikosti kura domácího. Samec je dlouhý 49 - 58 cm a samice je dlouhá 40 - 45 cm. Samec je černý s nafialovělým leskem. Bílé ma pouze některé části těla. Nápadný je červený hřebínek a velký lesklý ocas. Samice je hnědo-šedá s  černým proužkováním. 

Živí se rostlinou stravou, semeny břízy, trávou a borůvkami. Na jaře pak hmyzem. 

samička tetřívka obecného
samička tetřívka obecného

Krkonoše a sousedící Jizerské hory jsou jednou z posledních dvou oblastí v ČR s docela početnou populací tetřívka obecného. Podle sčítání v roce 2017 jich je v Krkonoších 74 kohoutků a v Jizerských horách jen 30 kohoutků. Právě na populacích v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách závisí přežití druhu v celé ČR! 

Tetřívek obecný je doma hlavně ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je rozšířen jen ostrůvkovitě, nejčastěji pak v horských oblastech. Důvodem jeho ohrožení je úbytek jeho životního prostředí (například vysušování rašelinišť). Dalším důvodem jejich ohrožení jsou jejich predátoři - prase divoké, liška obecná. Tito predátoři vyjídají hnízda černých rytířů. 

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Krkonoše byly vyhlášeny ptačí oblastí v rámci evropské soustavy Natura 2000, mimo jiné právě pro ochranu tetřívka obecného. Tetřívek patří také mezi silně ohrožené druhy České republiky. V ČR je tetřívků obecných pod 400 jedinců.

Pomozme tomuto krásnému ptáku, který by měl podle odborníků v Krkonoších vyhynout do roku 2040, tak že mu nebudeme ničit jeho životní prostředí

článek napsal: Kryštof, 24.3.2021


Křeček polní

Tento týden vám představím křečka polního.

Křeček polní nebo křeček obecný, latinsky nazývaný Cricetus cricetus je v ČR i ve světě velmi ohroženým druhem zvířete. O tom se dozvíte v průběhu článku.

Křeček polní váží 150 - 600 g a je dlouhý 205 - 340 mm. Má krátké bílé nohy a kraťoučký ocas. Jeho poměrně zavalité tělo je pestře zbarvené - hřbet má žlutohnědý až rezavý s černými konci chlupů, naopak bříško má černé. Na bocích mívá zažloutlé až bílé skvrny. Hlava bývá na hoře rezavá, po stranách, na čumáčku a za ušima má nažloutlé skvrny nebo bíle skvrny.

křeček polní
křeček polní

Křeček polní během vegetačního období (vegetační období je, když všechno roste a vyvíjí se) shromažďuje potravu do svého doupěte. Během zimy hibernuje (hibernace = zimní spánek), ale každých 5 -7 dní se probudí, aby se najedl svými zásobami. Křeček polní nebo křeček obecný žije samotářsky. Je to všežravec, který jí zrní, semena, hmyz a jeho larvy, zelené části rostlin, ale i mláďata ptáků. Když se však živý kukuřičnou stravou, může to u něj vyvolat kanibalismus (kanibalismus je, když jeden živý organismus požírá stejný živý organismus jako je on). Samice je březí (březí znamená, když je někdo těhotný) 18 - 20 dnů a rodí 5 - 6 mláďat, která kojí 3 týdny. Křečci polní dospívají už v 8 týdnech života. 

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Ve 20. stoletím samice křečků polních měla až 20 mláďat, teď jich má, jak jsem již psal 5 - 6. To je jeden z důvodů jejich ohrožení. Pole, na kterých křeček polní žije se teď chemicky hnojí a to pro Cricetus cricetus není vůbec dobré.  Křeček polní se špatně sčítá, takže se neví kolik jich je v ČR, jisté je, ale to, že je v ČR i ve světě kriticky ohroženým druhem.

obrázek namaloval: Kryštof
obrázek namaloval: Kryštof

Asi si říkáte, že křeček polní není vůbec ohrožený a je to jenom škůdce. Není to tak. Podle IUCN, je křeček polní narozdíl od jiných ohrožených zvířatech ČR, kriticky ohroženým druhem, jenom pro zajímavost gorila horská, kterou jsme se už jeden týden na našem webu zabývali, je podle IUCN ohrožený druh, což je o jeden stupeň níže než kriticky ohrožený druh. Pokud budou počty křečků polních i nadále klesat, tak jak tomu je teď, tak podle odborníků křečci polní nejpozději do 30 let vymizejí úplně.

Byla by škoda, kdyby na naší planetě neexistoval tento krásný hlodavec, který má stejně jako kakapo soví a slípka takahe svou poštovní známku. Pomozme mu tím, že nebudeme chemicky hnojit pole.

článek napsal: Kryštof, 17.3.2021


Vydra říční

Tento týden se v mém článku dozvíte něco o vydře říční. 

Vydra říční nebo vydra evropská se latinsky nazývá lutra lutra. Je to jediný druh ze 14 druhů vyder, který žije v ČR. Vydra říční má dlouhé tělo a to i s ocasem 90 - 135 cm, váží 5 - 12 kg a je to podle mě nejhezčí lasicovitá šelma v ČR. Má dlouhý a zploštělý ocas, který jí pomáhá kormidlovat při plavání. Převážně má krátkou hnědou srst, je světlá na bříšku. Rozmnožování vyder říčních probíhá v březnu a dubnu. Páření předcházejí námluvy a samotné páření probíhá ve vodě. Samice rodí 1 - 3 mláďata.

Vydry říční se živí hlavně rybami, pokud jich není dostatek klidně sní i žáby, raka nebo mořského ptáka. Kořist pronásleduje ve vodě sní jí ale na břehu. Denně dokáže spořádat až 1 kg potravy.

obrázek namaloval: Kryštof
obrázek namaloval: Kryštof

Vydra říční žije v čistých řekách, potocích a někdy i v rybníce. Na břehu si vyhrabe noru se vstupem ve vodě. Nory si vystýlá trávou, větvičkami a rákosím. Převážně je aktivní v noci, v zimě ale o něco více ve dne. Teritorium si značkuje pomocí trusu na místech, která se nedají přehlédnout. Vydra říční se dožívá 15 - 20 let a je to samotářské zvíře, které jen ojediněle žije v malých skupinkách. Vyskytují se v Evropě, Asii i severní Africe.

Dospělé vydry říční nemají, minimálně v Evropě, skoro žádného nepřátele. Jediným nepřítelem se zdá být člověk, který do jejich života zasahuje jednak úmyslně a to lovem pro kožešinu či honem kvůli případné škodě na hospodářství, ale i neúmyslně zejména znečišťováním vod nebo náhodnými odchyty do rybářských sítí.

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

V průběhu druhé poloviny 19. a 20. století vydry říční v ČR skoro vymřely. Během posledních desetiletí stavy vyder říčních opět vzrůstají a vydry říční se vrací do oblastí, kde již delší dobu nebyly, dokonce v 70. letech 20. století přežívalo v ČR jen okolo 170 vyder říčních. V roce 2000 se odhadlo, že se v ČR nachází 700 - 800 vyder říčních, neboli jak už jsem zmínil vyder evropských. V roce 2010 naznačují odhady odborníků, že populace vyder říčních roste, protože se v ČR  podle odhadů vyskytovalo přes 2000 jedinců těchto krásných šelem. Teď se v ČR vyskytuje 7000 - 8000 jedinců těchto šelem. 

nora vydry říční
nora vydry říční

Pokud máte rádi večerníček a sledujete ho každý den, tak v roce 2002 vznikl večerníček o vydře říční. Večerníček se jmenuje Vydrýsek, večerníček má 13 dílů a premiéru měl 5. ledna 2003.

Tak pomozte tomuto stále ohroženému zvířeti, (píšu stále ohroženému zvířeti, přestože se jeho počty zvedají a já věřím, že jednoho dne nebude vydra říční nijak v ČR ohrožená) tak, že je nebudete lovit pro kožešinu a nebudete jim nijak škodit.

článek napsal: Kryštof, 10.3.2021


Rys ostrovid

Tento týden si řekneme něco o rysu ostrovidu.

Nejdříve byste se měli dozvědět kolik je těchto rysů v ČR. V ČR jsou pouze 3 smečky. Ta první se nachází v Beskydech a Javorníkách, tato smečka má 10 - 15 dospělých jedinců. Druhá smečka žije v jihozápadních Čechách a má 60 - 80 dospělých jedinců. Třetí smečka se nachází v Jeseníkách, má 3 - 5 jedinců.

mláďata rysa ostrovida
mláďata rysa ostrovida

Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 148 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 75 cm a hmotností i přes 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Typické rozměry jsou však podstatně menší, například průměrná hmotnost se pohybuje okolo 20 kg. Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci. Čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině.

Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami.

Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě, v zajetí se může dožít až 24 let.

dospělý rys ostrovid
dospělý rys ostrovid

Rys zpravidla nezačne žrát hned, lov ho často vzruší a než vzrušení pomine, nějakou dobu si s mrtvou kořistí hraje, než se do ní pustí. Na posezení spořádá 1-2 kg masa, výjimečně až 3,5 kg. Poté kořist většinou odtáhne stranou a přehrne listím a větvičkami (výjimečně ji i vytáhne na strom). Jeho ochota se k ní vrátit závisí na míře hladu a úspěšnosti dalších lovů.

Hlavním nepřítelem rysa ostrovida je člověk, což platí i pro Českou republiku. V ČR je navzdory přísné ochraně ohrožen pytláctvím. Také ho můžete přejet autem na silnici.

Podle IUCN je rys ostrovid málo dotčený druh, v ČR ale žije kolem 100 jedinců.

Pomozte tomuto rysovu tím, že ho nebudete pytlačit a zkuste ho nepřejet na silnici.

Článek napsal: Kryštof, 3.3.2021


Kočka divoká

Dobrý den, každou středu vás budu informovat o ohroženém zvířeti ČR. Samozřejmě vám pár ohrožených ryb ČR už představil Lukáš. Já vám ale představím ohrožené brouky, ohrožené savce možná i ohrožené ptáky a další...

Na této záložce si budete moct číst o ohrožených zvířatech ČR. Hodně zvířat ohrožených v ČR, ve světě nejsou ohrožená, ale v tuzemsku ano. Musíme si vždy pamatovat, že i v našem státě jsou krásná a ohrožená zvířata. Proto jsem se rozhodl vám některá tato ohrožená zvířata představit, tento týden to bude kočka divoká.

Je dlouhá až 80 cm. Nejčastěji váží mezi 2 a 8 kg. Na první pohled je jasné, že má zavalitější postavu než kočka domácí a to díky delší a hustější srsti, tento rozdíl je nejvíce patrný v zimním období. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima, než má kočka domácí. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté. Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Loví myši, ptáky a králíky.

Tento druh číči byl v České republice dlouho vyhuben (až na velmi vzácné příhraniční výskyty, například v Národním parku Podyjí), avšak mezi lety 2011 až 2019 na Šumavě, v Beskydech a v Doupovských horách zachytili foto pasti kočky divoké. Tyto záběry naznačují, že se kočka divoká do ČR postupně vrací. Více rozšířená je na Slovensku, kde žije několik set jedinců.

Nejvyšší rychlost, kterou je kočka divoká schopná dosáhnout na krátkou vzdálenost, je asi 48 km/h. Barva očí u malého koťátka se jednou změní, než kotě vyroste.

Kočka divoká je v ČR nejvzácnější zvíře. Ti, kteří jí viděli ve volné přírodě, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ale domnívám se, že se to do budoucna změní.

článek napsal: Kryštof, 24.2.2021