ZVÍŘATA AFRIKY

Antilopa žirafí

Dnes vám představím velmi zajímavou antilopu, antilopu žirafí.

Antilopa žirafí se domorodci nazývá gerenuk. Vyskytuje se ve východní Africe. Konkrétně v keři porostlých suchých krajinách v Tanzanii, Etiopii, Keni, Džibutska a Somálska.

samec
samec

Samci jsou větší než samice. Antilopa žirafí dorůstá délky okolo 150 cm. Samci váží okolo 45 kg a samice okolo 30 kg. Je vysoká a štíhlá. Samce od samice poznáme podle samcova dlouhého krku. Hlavním poznávacím znamením je její dlouhý krk, malá hlava a velké uši. Samci antilopy žirafí mají rohy, které jsou dlouhé až 35 cm. Jazyk je dlouhý a zašpičatělý.

Antilopa žirafí žije v párech nebo také v malých skupinkách 2-4 samic. Vodu antilopa žirafí získává jen z potravy. Dokáže tedy přežít ve velmi suchých lokalitách. Nežije, ale na Sahaře.

Antilopa žirafí dokáže dosáhnout na větve, které jsou vysoko. Umožňuje jí to její dlouhý krk a hlavně schopnost se postavit na zadní a vydržet tak stát velmi dlouho. Hlavně se živí listy akácii a keřu rodu Commiphora a Premna. Živí se, ale také pupeny, plody nebo i květy.

samice
samice

Antilopa žirafí se páří kdykoliv během roku. Samice jsou březí 7 měsíců a rodí 1 mládě. Mládě po narození váží okolo 3 kg. Ve volné přírodě se antilopa žirafí dožívá až 8 let, v zajetí až 13 let.

V zoo se chová jen zřídka, patří totiž k nejchoulostivějším druhům.

IUCN (mezinárodní svaz pro ochranu přírody) klasifikuje antilopu žirafí jako téměř ohrožený druh. Je to tedy mezi zranitelným a málo dotčeným druhem (aby mohlo být zvíře našim tématem týdne musí být klasifikováno alespoň jako zranitelný). Znamená to, že jí nehrozí velké nebezpečí vyhynutí, ale malé tam je.

Antilopa žirafí je krásné a pozoruhodné zvíře, které si není příbuzné s žirafou a měli bychom jí chránit.

článek napsal: Kryštof, 23.9.2021


Fenek

Tento týden vám představím nejmenší psovitou šelmu světa a zároveň nejmenší lišku světa - fenka nebo také fenka berberského.

Fenek je malá lištička. Je menší než kočka domácí. Neváží více jak 2 kg, tělo není delší jak 41 cm (minimálně 24 cm), ocas je dlouhý 12-31 cm, ale přesto je fenek jedno z nejzajímavějších zvířat.

Fenek má k jeh tělu velké uši. Mohou být dlouhé až 15 cm. Uši fenka také ochlazují. Má dlouhý huňatý ocas a dlouhé silné nohy. Mají výborný zrak. Zuby jsou malé. Srst je zlatoplavá, na obličeji, končetinách a na břiše je srst bílá. Špička ocasu je černá a tlapky jsou chráněny před rozpáleným pískem hustou srstí.

Fenek je skvěle přizpůsobený k životu na Sahaře. Jeho biotopem je písčitá poušť se stabilními písčitými dunami. Vyhledává stanoviště, kde jsou keře, trávy a stromy. Vegetace mu poskytuje úkryt, materiál pro stavení nor a někdy i potravu a vodu.

Fenek se vyskytuje v polopouštích a pouštích severní Afriky a na Sinajském poloostrově. Možná i na Arabském poloostrově. Na 100 % se vyskytuje v: Tunisku, Libyi, Maroku, Alžírsku, Saudské Arábii, Egyptě, Čadu, Nigeru Súdánu, Mauretánii a v Mali.

Je aktivní v noci. Přes den se fenek v norách schovává před sluncem. Nory mají několik vchodů a může jí obývat množství fenků. Doupata jsou vycpaná listy, peřím, srstí a trávou. Žijí v rodinách s jedním nebo několika dospělými páry. Velmi hodně spolu komunikují. Teritorium je označováno trusem a močí. V jednom teritoriu je více rodin. Jsou velmi hraví, aktivní a hodně pohybliví. Dospělí jsou schopni skočit 70 cm do výšky a metr do délky. Pokud se cítí v nebezpečí, dokáží se velmi rychle zahrabat do písku.

Fenek si potravu obstarává sám. Jsou všežravci. Jejich citlivý zvuk jim pomáhá k slyšení kořisti z velké dálky. Loví menší ještěry, ptáky a jejich vejce a mláďata. Dále loví štíry, brouky, pavouky sarančata a jiné bezobratlé. Také loví hlodavce, třeba pískomily. Pojídají kořínky, cibule rostlin, hlízy, melouny a také datle (ovoce). Přiživuje se i na lidských odpadcích. Veškerou vodu získávají z pojídání živočichů a rostlin. Potravu si někdy chovají na horší časy.

Fenek se páří v lednu nebo v únoru. Během těchto měsíce jsou samci agresivní a odhánějí jiné samce. Samice jsou těhotné okolo 50 dnů. Matka rodí 1-5 slepých mláďat. První dva týdny se o ně pořád stará a samec nosí potravu. Ven jdou v pěti týdnech. Od matky odcházejí ve třech měsících. Dožívají se až 10 let. V zajetí se mohou dožít až 14 let.

Nepřáteli jsou hyeny, výři a šakali.

Fenek je klasifikován jako málo dotčený druh. Není tedy ohrožený.

Může se chovat i jako domácí mazlíček a měli bychom o něm vědět.

článek napsal: Kryštof, 19.9.2021

Krokodýl nilský

Tento týden vám představím největšího krokodýla Afriky se jménem krokodýl nilský.

Tento africký gigant obývá velkou část Afriky a menší část Madagaskaru.

Samci krokodýla nilského dorůstají délky 3, 5 a 5,5 m. Samice je dlouhá 2, 4 až 4 m. Krokodýl nilský váží od 225 do 730 kg. Největší jedinec, který byl kdy změřen byl dlouhý 6,45 m a vážil přibližně 1 090 kg. V součastnosti je pravděpodobně největším krokodýlem nilským samec Gustav, který se vyskytuje ve volné přírodě v řece Ruzizi v Guru. Je mu asi 60-70 let a je dlouhý okolo 5, 5 m a váží více jak 900 kg. Krokodýl nilský má kůži pokrytou šupinami, ty se vzájemně nepřekrývají. Kůže je na hlavě pevně přirostlá k lebce. Je olivově zelený, šedý až modrozelený. Často mívá tmavé proužky hlavně na bocích. Končetiny jsou silné. Přední mají prstů pět a zadní jen čtyři, spojené malou plovací blánou. Má 64 až 68 zubů. Velcí a staří jedinci prodělali za svůj život výměnu zubů nejméně čtyřicetkrát.

Krokodýl nilský je samotářským druhem krokodýla. Ovšem na místech, kde se vyhřívá jich může být i více. Samci jsou teritoriální, a hlavně v období páření mohou útočit i na jiné samce. Den tráví vyhříváním na břehu. Když je něco vyruší vrhají se zpět do vody. Loví za soumraku, kdy jsou nejaktivnější. Na souši dokáže krokodýl nilský vyvinout rychlost až 17 km/h. Ve vodě pak až 30 až 35 km/h. Při lovení se dokáže prudce vymrštit z vody do výšky 1-2 m. Pro odpočinek si krokodýl nilský vyhrabává noru, která může mít až 10 m. V těchto norách často přečkává i více zvířat pohromadě dlouhé sucho nebo období nedostatku potravy. Mají 5 x větší stisk než hyena.

Na rozdíl od jiných plazů má krokodýl nilský velkou škálu optických, akustických a pachových signálů. Podčelistní pachové žlázy jsou platné hlavně v době páření. Mají také docela široký hlasový repertoár. Samci v období páření hlasitě řvou, mláďata při líhnutí komunikují s matkou kvákáním, podobnému tomu kachnímu. Když jsou v ohrožení přivolávají matku kvákáním a pištěním. Po dvou měsících od spáření samice snáší okolo 50 vajec. Než se mláďata vylíhnou trvá to 3 měsíce. Na tuto dobu se samice od hnízda nevzdaluje, jen výjimečně, když se potřebuje ochladit. Vejce často vyberou varani nebo lidi. Proto samice zaútočí na vše, co se k vejcím přiblíží. Když je teplota v hnízdě pod 31, 7 °C a nad 34, 5 °C líhnou se samice. Když je teplota mezi 31, 7 °C až 34, 5 °C líhnou se samci. Mláďata se skořápkami protrhávají díky tzv. vaječnému zubu, který mají na špičce tlamy. Není to, ale pravý zub a po vylíhnutí odpadne. Když se mláďata líhnou vydávají zvuk, na který matka reaguje a vyhrabe je z hnízda. Potom je v tlamě přenese do vody. Mláďata jsou dlouhá 30 cm. Samice se o ně stará 1-2 roky.

Protože jsou krokodýli studenokrevní vydrží bez potravy dlouhou dobu. Když se, ale naskytne příležitost, sežerou najednou váhu, která odpovídá poloviny jejich váhy. Mláďata, která se nedávno vylíhla se živí vodními bezobratlými, rybami, malými plazy, obojživelníky či hmyzem. Dospělí jsou vrcholovými predátory (vrcholový predátor = nikdo ho ze zvířat neloví) a loví savce (vodušky, sitatungy, pakoně, prasata bradavičnatá, mladé hrochy a žirafy, antilopy, gazely, zebry), plazy a ptáky. Někdy si troufnou i na lidi, šelmy, mladé slony a domácí zvířata. Živí se i mršinami a větší kořist loví společně. Většinou číhají pod vodou, pak se vymrští, sevřou kořist do tlamy a snaží se jí stáhnout pod vodu, kde jí utopí. Kusy masa vytrhávají pomocí toho, že se zakousnou a otáčí se kolem své osy. Kořist si někdy odkládají pod kameny nebo na nízké větve, kde jim změkne.

Krokodýli skvělé vidí. Vidí barveně ve dne a mají také skvělé noční vidění. Velmi dobře slyší i infrazvuk. V kůži mají tlakové receptory. Ty slouží k vnímání tlaku, pohybu vody při lovu a orientaci. Asi vnímají i chemické signály z vody díky tomuto způsobu.

Dobře spolupracují s ptáky. Hlavně s čejkou ostruhatou a kulíkem nilským. Tito ptáci se pohybují mezi krokodýly, kteří se sluní na břehu. Odstraňují jím parazity a zbytky potravy, která uvázla mezi zuby. Varují krokodýly také před nebezpečím.

Krokodýl nilský se latinsky řekne Crocodylus niloticus. Tento vědecký název pochází z řeckých slov kroko (oblázek) a deilos (červ nebo muž). Niloticus znamená z řeky Nil.

Krev krokodýlů má v sobě antibakteriální účinky.

Krokodýl nilský nedokáže vypláznout jazyk.

Na lidi krokodýli moc neútočí. Když, ale ano, ve většině případů se jedná o lidi, kteří se vystavují velkému nebezpečí.

Víte, co znamená, když se řekne, že někdo roní krokodýlí slzy? Znamená to, že pláče neopravdově. Když jsou totiž krokodýli dlouho na slunci jejich oči začnou slzet, aby slzy chránily oči před sluncem.

U některých afrických kmenů se dělaly tzv. krokodýli soudy. Obžalovaný musel přeplavat řeku plnou krokodýlů. Dokázal tak tím svou nevinu. Krokodýli si navykli na lidské maso a stávali se z nich lidožrouti.

Krokodýli se za posledních 100 milionů let vzhledově nezměnili.

V současnosti se krokodýli chovají na mnoho farmách pro kůži a maso.

Když migrují velcí afričtí savci, krokodýli se stahují k brodům, které ti savci překonávají. Krokodýlové tam ně číhají.

V Africe a na Madagaskaru hodně kmenů věří, že krokodýlové jsou jejich předky nebo, že když zemřou promění se v krokodýli. Po celé Africe se říká, že čarodějnice dokáží ovládat krokodýli nebo se v ně proměnit.

Krokodýl nilský je chován i v ČR. Například v Krokodýlí ZOO Praha, ZOO Dvorec, ZOO hluboká a v Krokodýlí ZOO Protivín, kde můžeme vidět i gaviála indického (který byl tématem týdne), nebo i krokodýla mořského (o kterém se můžete dozvědět na záložce Plazí zpravodaj).

Od roku 1940 do roku 1960 byli krokodýli nilští loveni hlavně pro maso a také kůži. Díky tomu byli krokodýli nilští téměř vyhubení. Naštěstí se chov a lov začal regulovat a počty tohoto krokodýla vzrostly. Dnes je to málo dotčený druh. Je jich 250 000 až 500 000 jedinců, kteří žijí ve volné přírodě. V centrální a východní Africe jsou populace daleko od sebe a nejsou tím pádem prozkoumány. Vyskytují se tam 2 třetiny z celkového počtu krokodýlů nilských.

Krokodýl nilský je velmi zajímavé zvíře. Měli bychom o něm vědět.

článek napsal: Kryštof, 9.9.2021

Marabu africký

Tento týden se dozvíte něco o ptákovi se jménem marabu africký.

Marabu africký je velký a zajímavý pták, který se vyskytuje v téměř celé Africe.

Je to opravdu obr. Běžně dosahuje výšky nad 150 cm a váhy okolo 9 kg. Rozpětí křídel je nejméně 225 až 300 cm. Je to tedy jeden z největších brodivých ptáků světa. Je z čeledi čápovitých a jeho rozpětí je jedno z největší z ptáků, kteří žijí na pevnině. Zajímavé je, že i když je to čáp, dokáže na rozdíl od většinu čápů zatáhnout téměř celou hlavu a celý krk pod peří. Podobně jako to dělá volavka. Hlavu má stejně jako krk holou. Je to kvůli pojídání mršin. Peří se totiž může od krve například zalepit. Holá hlava a krk jsou tedy jednodušší na údržbu. Marabu africký má také světle narůžovělý až purpově červený vak, který se s nacpanou kořistí může zvětšit až na délku větší než 30 cm od zobáku. Má ještě nápadný růžovočerný vak na hrdle.

můžeme vidět lalok marabua afrického
můžeme vidět lalok marabua afrického

Marabu africký léta v teplých vzdušných proudech, které ho vynesou i do výšky 4000 m. Vytváří menší hejna. Komunikují pomocí zobáku, hlavně v období rozmnožování. Syčení a chrochtání vydávají pomocí vaku. Rádi se vyhřívají na sluníčku s roztaženými křídly. Při tom klečí a pozorují okolí.

Marabu africký při hledání potravy krouží podobně jako supi. Když se supi a marabu potkají u mršiny, vypadá to takto. Marabu počkají, až se supi dostanou přes kůži a svalovinu a snaží se je odehnat. Dále se živí rostlinami, ryby, plazy (včetně mláďat krokodýlů), ptáky, vejci a malými savci. Na skládkách žerou i kov nebo boty. Uloví i dospělého plameňáka. Dokážou spolknout sousto o váze 1 kg.

Marabu africký se páří počátkem období dešťů. Staví se velké stromové hnízdo, do kterého klade 2 maximálně 3 vejce. Námluvy nejsou hlučné, místo toho jsou velmi krásné. Samci při nich používají svůj lalok, aby udělali co nejvíce zvuků. Samice na vejcích sedí 29-31 dní. Mláďata se rodí na začátku období sucha. Moc jich nepřežije, protože je málo vody. Dožívá se až 40 let.

IUCN ho klasifikuje jako málo dotčený druh a měli bychom o něm něco vědět.

článek napsal: Kryštof, 2.9.2021

Pakůň žíhaný

Tentokrát se na záložce Zvířata Afriky dozvíte něco o zajímavé antilopě s jménem pakůň žíhaný.

pakůň žíhaný s mládětem
pakůň žíhaný s mládětem

Pakůň žíhaný je na délku dlouhý 1, 7 až 2, 4 m. Jejich dlouhý ocas je 60 až 100 cm dlouhý. Váží 170 až 275 kg. Šedou barvou je nejčastěji zabarvené tělo. Občas mohou být i světle hnědí. Pakůň žíhaný má poměrně krátkou černou hřívu.

Pakoně žijí ve stádech. V období sucha dokonce stáda ve východní Africe mohou mít i několik desítek tisíc jedinců. Takto velká stáda podnikají velkou výpravu za vodou. Mohou ujít až 1600 km. Když je, ale období rozmnožování stáda nemívají více jak 150 samic s mláďaty a většinou 1 až 3 samce. Samci jsou velmi teritoriální a jejich území v období rozmnožování je 0, 02 km2. Tyto teritoria obhajují jen krátce. Když se stádo dá do pohybu, opouštějí je a najdou si nové. Samci se pohybují na okraji stáda, kde hlídkují. Samci si k sobě snaží nalákat co nejvíce samic, které pak před ostatními samci brání. Často se zdržují ve stádech se zebrami či pštrosy. Zebry mají dobrý zrak a pakoně mají dobrý čich a sluch. Společně mají tak větší šanci, že uvidí predátora dřív. Mladí samci se zdržují do tzv. mládeneckých skupin. Jsou to velmi hlasitá zvířata, hlavně v období rozmnožování frkají, chrochtají řvou... Když se teritoriální samci chystají bojovat zastrašují protivníka hrabáním kopyta, válením na hřbetě a řevem, kterým dávají najevo svou dominanci.

Pakůň žíhaný se živí hlavně spásáním trávy. Zdržují se okolo vody, protože potřebují pít každý den. Zajímavé je, jak si zvířata navzájem pomáhají při jezení. Buvoli spasou tu nejvyšší trávu, zebry jí pak spasou do nějaké míry. Následně si na trávě pochutnají pakoně a nakonec antilopy, které trávu spásají až u země.

Pakůň žíhaný obývá Keňu až po jižní Afriku.

Mezi největší predátory pakoňů patří gepardi, lvi, krokodýli, psi hyenovití a hyeny.

Zajímavá je jejich migrace v NP Serengeti. Ročně migrují okolo 1 500 000 pakoňů společně s 300 000 zebrami a přes 400 000 gazel Thomsonových. Migrují přes téměř celý NP Serengeti. Tato migrace je teď, ale v ohrožení. Může za to nová výstavba dálnice, která má vést přímo uprostřed Národního Parku Serengeti. Tato stavba byla schválena v roce 2010. Zvedla se proti ní vlna odporu a stavba byla pozastavena.

pakoni při migraci
pakoni při migraci

Páření pakoňů žíhaných začíná koncem období dešťů. Samice je březí (těhotná) 8, 5 měsíců. Mláďata se rodí žlutohnědá. Žlutohnědá zůstávají až do 9 týdnu. Přibližně sedm minut po porodu dokáže mládě chodit a po dvou hodinách už drží se stádem krok. Všechna mláďata se narodí během dvou týdnů a zůstávají v blízkosti matky, která je chrání. Pro predátory se vytvoří opravdu hodně potravy, kterou nejsou schopni ulovit. Když jsou mláďata ve velkých stádech přežije jich 80 % první měsíc života. Když jsou, ale v menších stádech přežije první měsíc života jen 50 %.

Pakůň žíhaný dokáže běžet rychlostí až 80 km/h.

Pakůň žíhaný je podle IUCN (mezinárodní svaz pro ochrnu přírody) málo dotčený druh. V NP Serengeti se jich vyskytuje přes 1,5 milionů jedinců. Je to 80 % z jejich celkové populace.

Pakůň žíhaný je velmi zajímavá antilopa s latinským názvem Connochaetes taurinus.

článek napsal: Kryštof, 26.8.2021

Hyena skvrnitá


Tento týden vám na záložce Zvířata Afriky představím mrchožrouta s názvem hyena skvrnitá.

Hyena skvrnitá měří 95-165 cm. Ocas měří okolo 40 cm. Nejčastěji váží 45 až 70 kg. Výjimečně váží i 90 kg. Samice jsou větší než samci. Je o něco svalnatější než ostatní hyeny. Chrup je výborně přizpůsobený k drcení kostí. Nejspíše má nejsilnější stisk čelisti ze všech šelem. Má hřbetní hřívu. Na těle má krátkou hrubou srst. Srst je béžová, šedohnědá až rezavá. Na těle má černé nebo tmavohnědé skvrny. Přední končetiny má delší než ty zadní. Hyeně skvrnité se běhá lépe do kopce než z kopce. Může běžet až 65 km/h. Samice mají velmi podobné pohlavní orgány samcům. Nejdou skoro vůbec od sebe rozeznat.

Když se klan hyen skvrnitých vyskytuje na savanách s velkými stády kopytníků, může klan čítat až 80 jedinců. Když se klan vyskytuje v suchých oblastech, kde není moc kořisti, klan má od tří jedinců. Klany vede samice. Samice tráví ve svém klanu celý život. Postavení v klanu jednotlivé hyeny závisí na síti přátel, které hyeny mají. Samci u jednoho klanu tráví většinou jen jedno období páření. Hyeny si své území označují velmi páchnoucím výměškem análních žláz a také hlasitým chechtavým vytím. Tento pach cítí i člověk. Hyeny skvrnité jsou aktivní hlavně za soumraku a v noci. Ve dne většinou jsou v podzemních norách, které si sami hrabou. Když mohou obsadí noru hrabáče, dikobraza nebo prasete bradavičnatého. Rády se před doupaty sluní. Někdy přespají i v jeskyni.

Hyena skvrnitá se vyskytuje na savanách a polopouštích v Africe. Od Mali a Súdanu až po sever Jihoafrické republiky. V Etiopii žije hyena skvrnitá v 2 000 m n. m.

Mají výborný čich i sluch. Čich je pro ně velmi důležitý. Hyeny jsou inteligentní a dokážou spolupracovat ve skupině. Mají výborné noční vidění.

I když jsou hyeny označovány jako mrchožrouti, tak si většinu potravy zabijí samy. Zabíjejí hlavně středně velké kopytníky. Bojují tak o potravu se lvy. Nejčastěji hyeny skvrnité loví gazely, pakoně a zebry. Dají si také ryby, luskouny, želvy, krajty, mláďata hrochů a nosorožců. Vyjímečně i lidi. Hyeny skvrnité dokážou naráz pozřít až 14, 5 kg masa. Potravu vždy najde jeden člen klanu a poté jí klan loví společně. Nejdříve sežerou zadek a bedra kořisti, pak břišní dutiny i s orgány, následně si pochutnájí na plících, svalech břicha a končetin. Nakonec roztrhají zbytky okousané kostry, odtáhnou ji a sežerou v ústraní. Jedné hyeně nedělá problém sníst celé mládě gazely za 2 minuty. Klanu trvá okolo 35 minut, než sežerou dospělou zebru. Pijí jen velmi málo. Za jednu noc můžou urazit až 80 km při hledání potravy.

Hyení stisk je jeden z nejsilnějších v živočišné říši. Dokáží rozdrtit i dlouhé žirafí kosti o průměru 7 cm. Dokážou strávit všechny organické složky v kostech, výjimkou je jen kostní dřeň.

Hyeny skvrnité mohou napadnout i člověka. Nebojí se ohně a utočí většinou na spící lidi. Nejčastěji na děti, nemocné a nemohoucí a ženy. V roce 1962 v Malawi zabily hyeny 27 lidí. Tyto hyeny, ale vážily 72 a 77 kg. Běžně hyeny skvrnité váží 63 kg.

Hyeny skvrnité se páří kdykoliv v roce. Páří se v noci. Samice většinou rodí 2 mláďata. Mláďata jsou umístěná v noře, kterou ale matka nevyhrabe, jsou to opuštěné nory jiných zvířat. Mláďata se rodí se 6-7 mm dlouhými řezáky a špičáky. V poměru k váze jejich matky to jsou největší mláďata mezi šelmami. Mezi mláďaty je velká rivalita. Můžou dokonce zabít ty nejslabší mláďata. Mléko samice obsahuje hodně bílkovin. Matka nemusí krmit mláďata až týden.

Hyena byla za středověku považována za křížence psa a vlka.

V Tanzanii se věří, že čarodějnice používají hyeny jako prostředníka. Říká se také, že když se narodí dítě a hyena pláče, tak z dítěte vyroste zloděj. Hyení trus se dětem dává za oblečení, protože se věří, že děti tak začnou dříve chodit.

Šamani v Tanzanii berou k sobě mláďata hyen skvrnitých z nor, aby zlepšili své společenské postavení.

V Tanzanii v roce 2003 dosáhly škody na dobytku téměř 13 tisíc dolarů. 98 % připadlo na hyeny. Hyeny jsou zodpovědné za 97,7 % ztrát hospodářských zvířat způsobených predátory.

Masajové ponechávají lidské zbytky venku pro hyeny. Když se nějakého těla nedotknou, prý to znamená, že není něco v pořádku a je to společenská potupa a tělo je proto pokryto tukem a krví domácích zvířat.

Masajsky se hyena skvrnitá řekne Ondililili nebo Oln'gojine.

V ČR hyenu skvrnitou chová například Safari Park Dvůr Králové.

Hyenu skvrnitou můžeme spatřit například ve filmu Lví král a nebo v seriálu Lví hlídka.

IUCN klasifikuje hyenu skvrnitou jako málo dotčený druh. V roce 2015 jich bylo 27 000 až 47 000. Nejvíce se vyskytuje v NP Serengeti, kde je 7 200 - 7 700 jedinců.

Hyena skvrnitá je velmi zajímavé zvíře.

článek napsal: Kryštof, 19.8.2021

Gazela Thomsonova

Vždy ve čtvrtek, zatím do konce prázdnin, vás budu informovat na záložce Zvířata Afriky o jednom africkém zvířeti. Afrika je obrovský kontinent s velmi nádhernou přírodou. Na této záložce se dozvíte o afrických šelmách, ptácích, lichokopytnících, sudokopytnících a dalších zvířatech, která žijí v Africe.

Tento týden vám představím gazelu Thomsonovu, která je moje páté nejoblíbenější zvíře.

stádo gazel Thomsonových
stádo gazel Thomsonových

Gazela Thomsonova nebo také gazela masajská je nádherný sudokopytník, kterého tělo je dlouhé 80-110 cm. Vysoké jsou 60-90 cm. Samci váží 20-35 kg. Samice váží 15-25 kg. Ocas je dlouhá až kolem 25 cm. Břicho gazely Thomsonovy je bílé. Rohy mají obě dvě pohlaví. Rohy samců jsou, ale o hodně delší. Mají černý pruh na obou stranách těla a na zádech jsou zlaté. Na hlavě mají také černý pruh. Ten začíná u oka a končí u čenichu. Gazela Thomsonova má dlouhé nohy. Zajímavé je, že pomocí těchto nohou skáče vysoko, aby vystrašila predátory, které jí chtějí ulovit mládě.

samice gazely Thomsonovy
samice gazely Thomsonovy

Samci gazely Thomsonovy jsou buďto samotáři nebo žijí ve skupinkách samců. Samice nalezneme buďto ve dvojicích, nebo ve skupinkách, kde jsou obě pohlaví. Tyto stáda jsou tvořena 1 samcem a 5 až 65 samicemi s mláďaty. Samci o svá území často bojují. Skoro každý den se území jednotlivých samců mění. K boji mezi sebou používají své dlouhé rohy. Samci, které poznáme podle jejich dlouhých rohů, si území značí močí, trusem, výměškem pachových žláz, cucháním keřů a odhrabáváním půdy. Samcovo teritorium je velké o rozloze 500 m2. Stáda gazely Thomsonovy se mohou rozprchnout, když uvidí nebezpečí. Utvoří se pak nová stáda. Často se zdržují ve velkých stádech s pakoni a zebrami. Jsou tak ostražitější a toho využívají k obraně vůči predátorům.

gepard lovící samce gazely Thomsonovy
gepard lovící samce gazely Thomsonovy

Gazely Thomsonovy se za potravou vydávají buď brzy ráno nebo večer. Hledají převážně trávu. Ta tvoří 90 % jejich potravy. Když nenajdou trávu dají si listy. Dobře vyvinutý sluch, čich a zrak využívají gazely Thomsonovy hlavně k obraně vůči predátorům.

Gazely Thomsonovy loví hlavně velké kočkovité šelmy. Například je loví lvi, hyeny nebo psi hyenovitý. Loví je také paviáni. Někdy je loví gepardi, kterým gazely Thomsonovy většinou uniknou. Gazely Thomsonovy dokážou vyvinout rychlost sice jen 80 km/h (gepard až okolo 115 km/h), ale lépe kličkují a jsou také o něco vytrvalejší. Skoro polovina mláďat se kvůli predátorům nedožije ani dospělosti. Loví je i tamní domorodci, pro které jsou důležitou složkou potravy.

samice s mláďetem
samice s mláďetem

Když se chce samec pářit, nejdříve čuchá s moči samičky, aby zjistil, jestli je v říji (říj = když se chce pářit). Když samec zjistí že je, tak jí sleduje a hlídá. Samice je březí 5-6 měsíců. Rodí jedno živé mládě. Na rozdíl od jiných kopytníků mohou mít gazely Thomsonovy mláďata i 2x do roka. Těsně po porodu samice mládě důkladně olíže, aby ho očistila od krve a zároveň ho tak očisťuje od pachu, který by mohl přilákat predátory. Mládě si také tím označí svým slabým pachem, díky kterému jej rozpozná od ostatních mláďat. Také olizováním podporuje krevní oběh. Nějakou dobu se mládě skrývá v trávě a potom se připojí ke zbytku stáda. Máma mládě brání proti paviánům a šakalům, proti větším predátorům ne.

Gazela Thomsonova je podle IUCN klasifikována jako málo dotčený druh, to znamená, že není vůbec ohrožená. Ve volné přírodě se vyskytuje více než 500 000 jedinců. Za posledních 20 let, ale populace klesla o 60 až 70 %.

Gazela Thomsonová je krásné zvíře Afriky a měli bychom si vážit toho, že se po této planetě prochází.

článek napsal: Kryštof, 12.8.2021