Slípka takahe

Seznámení se slípkou takahe: Slípka takahe též slípka novozélandská se latinsky řekne porphyrio hochstetteri. Slípka takahe byla padesát let považována za vyhynulou, vědci jí začali považovat za vyhynulou v roce 1898. Našli jí na novozélandských Alpách na jížním cípu Jížního ostrova. Zásluhy za znovu objevení slípky takahe má novozélandský lékař a dobrodruh Geofrej Orbell. Jím vedená expedice jí objevila roku 1948. Slípka takahe, stejně jako kakapo soví neumí létat. Obývá vysoko položené pastviny s trsy horských tráv, které představují její hlavní potravu.

Jak je slípka takahe ohrožená: Slípka takahe je ohroženy druh ptáka. V národním parku Kahurangi na severu jižního ostrova bylo v roce 2018 založená druhá divoká populace (zvířata, která žila v zajetí a teď žijí ve volné přírodě). Populace slípky takahe je zhruba tak 300 kusů. Od roku 1898 byla slípka takahe považovaná za vyhynutou ale od roku 1948 byla objevená.

Popis slípky takahe: Slípka takahe je největším zástupcem čeledi chřastalovitých ( chřastalovitý je např. lyska černá), protože měří na délku až šedesát centimetrů. Stejně jako kakapo soví, tak i slípka takahe neumí léta. Má tmavé peří s modrozeleným leskem. Její končetiny, stejně jako zobák, který je velmi mohutný, jsou zbarveny do červena. Slípka takahe je novozélandský endemit (endemit je živý tvor, který vznikl a žije jen na jednom prostroru, např. lemuři, žijí jen na Madagaskaru). Jak už jsem psal v úvodním článku, tak slípka takahe byla 50 let považována za ohroženou. Nejprve jí vědci v roce 1846 popsali jako vyhynulý druh. O dva roky později byl lovci tuleňů uloven a následně sněden podivně rychle se pohybující pták (nejspíš slípka takahe). Několik dalších exemplářu bylo ještě spatřeno, ale bylo to velice vzácné. Proto byl od roku 1898 znovu popsán jako vyhynulý druh. Zásluhy za znovuobjevení má novozélandský dobrodruh a lékař Geofrey Orbell a jím vedená expedice, která objevila malou populaci slípky takahe v roce 1948 v novozélandských Alpách na jížním cípu Jížního ostrova. A tak začal náročný zachráný program. Ještě v 80. letech 20. století nebylo těchto slípek ani 100 kusů, ale díky ochranářským opatřením se dáří populaci zvyšovat. Dnes je přes 300 jedinců slípek takahe. Nový Zéland se zavázal, že do roku 2050, kvůli slípkám takahe zbaví největší ostrovy nepůvodních predátorů. Tak doufejme, že se to podaří. V 19. století měla zásluhy za jejich skorovyhynutí hlavně lasice hranostaj, která je jejich predátorem (predátor je ten, kdo zvíře loví a následně sní, naopak kořist je oběť predátora, v tomto případě slípka takahe.) Slípka takahe má stejně jako kakapo soví svou poštovní známku. Tato slípka je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby na naší planetě slípka takahe neexistovala.