Rybí zpravodaj

Krunýřovec skvrnitý

Dnes Vám představím rybu s podivným jménem ,,Krunířovec skvrnitý".

Krunýřovec skvrnitý (vědecké jméno Ancistrus cirrhosus) je sladkovodní tropická rybka žijící převážně na dně řek a jezer.

Potrava: všežravec (vodní rostliny, řasy, dřevo a červi)

Žije v povodí řek Amazonky, Paraná a Rio Paraguay v Jižní Americe. Dorůstá do délky 14 cm. Má bílé skvrny podél celého těla a na ploutvích má bílé a černé čáry. Vypadá jako mořská ,,zebra" ale s puntíkama.

Zajímavosti: Oproti samcům nemají samičky žádné vousky. Samice se vytírají do úzkých jeskyněk a o jikry pak pečuje samec. Sameček má vousky na tlamce, na čele jsou jeho vousky dlouhé a mohutné. Samec je teritoriální (chránící si své území) vůči samcům stejného druhu.

článek napsal: Aiden, 5.5.2021


Delfínovec amazonský

Delfínovec amazonský má barvu do růžova a váží až 84 kg v dospělosti.

Jedinci žijí v amazonských řekách a jezerech. Vědecké jméno pro delfínovce

amazonského je Inia geoffrensis. Delfínovec amazonský je savec. Delfínovec amazonský je ohrožený druh delfína a už je jich pouze 2000 živých jedinců. Je to kytovec. Jeho potrava se skládá z ryb, krabů a krevet. Delfínovci jsou ohroženi kvůli lovu a predátorům. Největší predátoři jsou hadi, kajmani a jaguáři. Delfínovec amazonský má největší tělo a mozek ze všech delfínů. Dospělí jedinci mohou být až 2.7 metrů dlouzí.

článek napsal: Aiden, 29.4.2021


Kostlín obrovský

Tento týden vám představím rybu s hlavou aligátora.

Živí se menšími rybami a vodním ptactvem.

Vědci si myslí, že kostlín obrovský může dosahovat délky až 3 m a váhy 160 kg. Takto velký jedinec však nikdy nebyl zpozorován ani chycen. Největšího kostlína chytil 14. března 2011 americký rybář Kenny Williams. Tento jedinec byl dlouhý téměř 2,5 m a vážil 148 kg.

Vzhled kostlínů se od druhohor (252-66 milionů let) vůbec nezměnil, proto je můžeme pokládat za živoucí fosilie. Jeho tělo je pokryto velice tvrdými a ostrými šupinami, které původní Američané používali jako hroty šípů. Tlama je plná velmi ostrých zubů jako má aligátor, proto se mu v angličtině říká "alligator gar".

Kostlíni jsou hlavně ohroženi nadměrný rybolovem.

Jikry kostlínů jsou pro člověka smrtelně jedovaté.

Vyskytují se v Texasu na jihu spojených států Amerických, výskyt je také hlášen na severu Mexika.

Je velice důležité tyto prehistorické obry chránit, aby mohli brázdit vody severní Ameriky i na dále.

článek napsal: Lukáš, 22.4.2021


Veslonos americký

Tento týden vám představím jeseterovitou rybu, která je i jednou z největších ryb severní Ameriky.

Tyto ryby se živí korýši, mlži, ale zejména zooplanktonem.

Veslonos americký je dlouhověká ryba dosahující délky 220 cm a váhy 100 kg.

Jejich tělo připomíná to žraločí. Hlava je jako u jiných jeseterovitých ryb velká a kostěná. Plochý výčnělek z čela, podle kterého veslonosi dostali svůj název, slouží k detekci zooplanktonu.

Populace veslonosů amerických je velice ohrožená nadměrným rybolovem kvůli kaviáru, ničením míst, které obývá, ale zejména pytláctvím. Odborníci odhadují, že za 10 let bude populace veslonosů o 30% nižší, než je teď.

Je velice důležité veslonose americké chránit, aby mohli ohromovat i další generace.

článek napsal: Lukáš, 15.4.2021


Zubatice makrelová

Tento týden vám představím "upíří rybu."

Zubatice makrelové jsou schopny sníst rybu poloviční velikosti svého vlastního těla, kterou napíchnou na své špičáky. Byly zaznamenány případy kanibalizmu, kdy jedna ryba pozřela tu druhou (v některých případech se ryba udusila).

Tyto ryby dorůstají do délky až 108 cm a váhy 17,8 kg.

Její tlama je plná velmi ostrých zubů, ale největším znakem, podle kterého dostala svůj název, jsou dva 15 cm špičáky, vyčuhují z dolní čelisti, které jí neumožňují zavřít tlamu. Kvůli tomu má však v horním patře dvě díry, do kterých zuby zajedou. Stářím se však hlava, zuby a i obě díry zvětšují, ale ani to nezabrání, aby zuby prorazily kůži a vyčuhovaly jí z čela. Mají stříbrnou barvu, přičemž je oko hnědo černé.

Zubatice můžeme najít v pěti zemích, a to hlavně v řekách Amazonce a Orinoce. Rády se zdržují v rychle tekoucích vodách, zatopených lesích a v blízkosti písečných pláží.

Jsou velmi vzácné, protože žijí jen v malé oblasti. Ohrožuje je zástavba Amazonského deštného pralesa.

Je velmi důležité zubatice makrelové chránit, aby mohly brázdit vody jižní Ameriky i na dále.

rybář Jeremy Wade se zubaticí makrelovou
rybář Jeremy Wade se zubaticí makrelovou

článek napsal: Lukáš, 8.4.2021


Sumec piraíba

Tento týden vám představím obrovského sumce, který je domorodci označován jako "matka ryb", sumce piraíba.

V minulosti byly v útrobách piraíb nalezeny psi a kočky domorodců, opice, velcí ptáci, ryby, kapybary, ale i jiná velká zvířata. Existují případy, kdy si amazonští rybáři omotali šňůru kolem ruky, aby jim ryba neutekla. Piraíba je poté stáhla do vody. Po několika hodinách pak byla nalezena mamutí udušená piraíba, které z tlamy koukaly jen nohy mrtvého rybáře.

Tito amazonští giganti dosahují délky 3 m a váhy 300 kg (pravděpodobně se jedná o vůbec největšího sumce světa). Tělo připomíná to žraločí, takže přezdívka "Amazonský žralok" dokonale sedne. Jen masivní kostěná hlava je o hodně jiná než ta žraločí. Až 1 m dlouhé vousy, které sumci slouží k orientaci a vyhledávání potravy nahrazují malinkaté oči (všichni sumci skoro nic nevidí).

Tyto amazonské obry je velice těžké najít, protože celý rok putují po Amazonce, pro vědce je tím pádem velice těžké zmapovat jejich populaci. Piraíby nejvíc ohrožuje hromadné kácení amazonského deštného pralesa, přičemž se pokácená plocha předělává na obyvatelnou.

Je velice nutné zastavit kácení Amazonského deštného pralesa, aby tito monstrózní sumci mohli dál brázdit nejdelší řeku světa.

článek napsal: Lukáš, 1.4.2021

Arapaima gigas

Tento týden vám představím kolosální rybu mýtických rozměrů, arapaimu gigas.

vyfotil: Vojta
vyfotil: Vojta

Tyto ryby se živí drobnými savci (např. opicemi), rybami a ptáky.

V roce 2010 chytil český rybář Jakub Vágner arapaimu gigas dlouhou 307 cm a těžkou 154 kg, čímž vytvořil nový světový rekord.

Arapaimy jsou dokonale přizpůsobeny k životu v lagunách. Při obdobích sucha jsou schopny se zahrabat do bahna a dýchat kyslík. Májí dlouhé hadovité tělo s masivní kostěnou hlavou. Jejich šupiny dosahují velikosti lidské dlaně (10 cm). Tělo mají krásně šedé, s červeným ocasem a tmavě zeleným hřbetem

Tyto ryby jsou Amazonským endemitem. Jsou velice ohroženy rybolovem, který je téměř vyhubil. Velké jedince můžeme najít pouze daleko v útrobách Amazonie. Ještě na počátku 20. století byly arapaimy v Amazonii konzumní rybou číslo 1.

Rozmnožování probíhá v období záplav, při kterém arapaima vyhloubí hnízdo v písčitém dně. Při období sucha do něj samice naklade jikry. Malé arapaimy se vylíhnou v období záplav.

Je nutné tyto kolosální ryby chránit, aby mohly plavat ve vodách Amazonie i na dále.

článek napsal: Lukáš, 25.3.2021

známka s arapaimou gigas
známka s arapaimou gigas


Jeseter malý

Tento týden vám představím nádhernou parybu, která pochází až z doby dinosaurů.

Jeseter malý se jako všichni jeseteři živí larvami hmyzu, korýši, rybami, ale sní i pečivo. Tyto ryby se většinou živí potravou ze dna, ale občas sní i potravu z hladiny.

Tyto nádherné paryby mají na těle až 105 bílých kostěných štítků a dosahují délky až 125 cm a váhy 16 kg. Dožívají se až 27 let.

Jeseteři mají dlouhé tělo připomínající to žraločí. Dlouhý rypec, který jim slouží k rytí ve dně, má bílou barvu. Tlamu, mají umístěnou na spodní části hlavy. Hřbetní ploutev je posunutá skoro až k ocasní ploutvi. Jeseteři mají oproti jiným rybám velmi pomalý metabolizmus.

Jeseter malý je v ČR velice ohrožený druh. Je chráněn zákonem, takže pokud ho rybář chytí, tak je povinen ho pustit zpátky do vody. Ve volné přírodě ho můžeme najít jenom vzácně v řece Moravě a v řece Dyji, sem se dostává z řeky Dunaje.

Všichni jeseteři včetně jesetera malého jsou živoucí fosilie. Řád jeseterů se na naší planetě objevil už před 200 miliony lety. Samotná čeleď jeseterovitých se objevila před 80 miliony lety. Jeho podoba se za poslední miliony let téměř nezměnila.

Jeseter malý se vyskytuje v úmořích Černého, Kaspického a Baltského moře.

Je velmi důležité tyto paryby chránit, aby mohly plavat v našich vodách i na dále.

článek napsal: Lukáš, 18.3.2021

Losos obecný

Tento týden vám představím lososa obecného.

Losos obecný latinsky nazývaný Salmo salar je bohužel na území ČR velmi ohroženým druhem.

obrázek vytvořili: Lukáš & Kája
obrázek vytvořili: Lukáš & Kája

Losos obecný se ve sladké vodě živí korýši, larvami hmyzu a drobnými rybkami. Během života se přesouvá do moře, ve kterém se živí výhradně menšími rybami např. sledi. Při plavbě z moře zpět do míst, kde se narodil, přestane přijímat potravu úplně.

Samci dorůstají jen vzácně délky až 150 cm, u samice až 120 cm.

Losos má dlouhé protáhlé tělo s poměrně vysokou ocasní ploutví, které mu slouží k překonávání silných proudů. Má velkou tlamu, která mu sahá až za oči. Za hřbetní ploutví má malou tukovou ploutvičku (tukovou ploutvičku má každá lososovitá ryba), ve které má schovaný tuk.

V České republice je losos obecný jedna z nejohroženějších ryb. Způsobila to stavba přehrad, která znemožnila putovat lososům do moře a zpět. Tento problém se dá vyřešit stavbou rybích přechodů. Rybí přechody slouží rybám k překonání přehrad, jezů a jiných překážek.

V současné době probíhá největší obnova jeho populace na řece Kamenici. V rámci projektu na vysazování lososů obecných v řece Kamenici je ročně inkubováno 100.000 jiker.

Losos je tažná ryba, která se vylíhne ve sladké vodě na stejném místě jako jeho rodiče. Po vylíhnutí zůstane až 5 let ve stejné řece, jako se narodil. Poté se vydá až na 4000 km dlouhou cestu do moře, při které je schopný přeskakovat vodopády vysoké až 3 metry. V moři žije po dobu 3 let, než dosáhne pohlavní dospělosti. Poté začne jeho dlouhá cesta zpět do míst, kde se narodil. Během této poutě přestane přijímat potravu úplně. Krátce po tom, co dorazí na místo, kde se narodil, tak naklade jikry. Nedlouho na to samci i samice zahynou.

Je velice důležité lososy v ČR chránit, aby mohli plnit své poslání i na dále.

článek napsal: Lukáš, 11.3.2021


Lín obecný

Tento týden vám představím jednu z nejhezčích ryb našich vod, lína obecného.

dospělý lín obecný
dospělý lín obecný

Potrava záleží na věku ryby. V mládí se živí detritem (detrit je jakákoli forma neživé organické hmoty např. odumřelých těl vodních živočichů a rostlin, spadaným listím, pylem a dřevem). V dospělosti se živí korýši, larvami hmyzu, ale nepohrdne ani pečivem.

Samice línů dosahují větších rozměrů než samci. Dosahují maximální délky až 70 cm a váhy 7,5 kg. Má vysoké tělo, oblé ploutve a na rozdíl od kapra obecného pouze jeden pár požerákových zubů (požerákové zuby má ryba v krku místo normálních zubů). Líni mají silnou vrstvu slizu po celém svém těle, aby se mu dobře a bezpečně plavalo ve vodní trávě.

Lín obecný je sice v ČR na seznamu IUCN jako zranitelný, ale rybáři ho chytí jen málo kdy. Jako opatření na jeho ochranu je jeho lovná délka nejmíň 25 cm.

Líni se vyskytují téměř po celé Asii, do Austrálie, v jižní a severní Americe byli líni vysazeni. V Evropě byli vysazeni pouze v pár zemích jinak je zde tento druh původní.

Je důležité líny chránit, aby tyto krásné ryby mohly plavat v českých vodách i na dále.

článek napsal: Lukáš, 4.3.2021

Mihule potoční

Tento týden vám s radostí představím mihuli potoční.

Mihule se živí detritem (detrit je jakákoli forma neživé organické hmoty např. odumřelých těl vodních živočichů a rostlin, spadaným listím, pylem a dřevem).

Mihule měří až 14 cm.

Tyto ryby mají protáhlé tělo velmi podobné tomu úhořímu, ale hlavu mají jinou. Za hlavou mají řadu sedmi otvorů. Tyto otvory jim slouží jako žábry (žábry rybám slouží jako plíce). Tlama mihulí je plná malinkých i větších tupých zubů.

Mihule říční jsou v ČR velice ohrožené. Můžeme je najít pouze v Jihomoravském kraji, Karlovarském kraji, Ústeckém kraji, Královohradeckém kraji, Olomouckém kraji, Středočeském kraji, Libereckém kraji, Moravskoslezském kraji a Plzeňském kraji.

Tření mihulí probíhá od března do června. Samice naklade i 1500 jiker. Larva se pár dní po nakladení zahrabe do bahna až na 5 let. Larva mihule se na podzim před třením dovyvine. Krátce po rozmnožování dospělec mihule zahyne.

Mihule potoční se vyskytují od severní Ameriky až po jižní Evropu, v Africe je to pouze Keňa.

Mihule je nedílná součást naší přírody. Proto ji musíme chránit.

článek napsal: Lukáš, 25.2.2021

Vranka obecná

Tento týden vám představím vranku obecnou.

Tyto drobné rybky nejsou dobrými plavci a proto se skoro celý život schovávají pod kameny. Živí se larvami vážek, pakomárů atd.

Vranky mají kuželovité tělo bez šupin. Má dvě hřbetní ploutve. Ta přední je o dost kratší než ta blíž k ocasní ploutvi.

Vranka je podle IUCN na červeném seznamu ohrožených druhů jako zranitelná.

Vranky jsou velmi náchylné na znečišťování vody. Proto jich v České republice moc nenajdeme.

V České republice můžeme vranky nalézt v průzračných horských bystřinách.

Dřív byly vranky využívány rybáři k lovu dravců. Dnes už je vranka zákonem chráněná.

článek napsal: Lukáš, 18.2.2021



Mník jednovousý

Dnes vám představím mníka jednovousého.

Mník je velmi houževnatá ryba, která je však v českých vodách těžko k spatření a také toho o mníkovi moc nevíme.

Přes den neloví a bývá ukryt např. pod větvemi a kameny. Jakmile se začne šeřit, mník začne být aktivní. Loví např. larvy hmyzu, korýše (raky), a jiné menší rybky, ale troufne si i na rybu, která je stejně velká jako on.Mník má dlouhé tělo jako úhoř, ale tvarem připomíná to sumčí. Má dvě hřbetní ploutve. Zadní ploutev je o hodně delší než ta přední. Na bradě má vous, který využívá k nalezení kořisti.

Ačkoliv je mník na seznamu IUCN jako málo dotčený druh, tak v České republice ho skoro nikde nenajdeme.

Populace mníků je těžké studovat kvůli tomu, že v mořích žijí v hloubkách a v ČR nejsou tyto ryby v hojných počtech.

Mníci se v ČR komerčně neloví a doba jejich lovu je stanovena od 1. 1. do 15. 3.

Je důležité je chránit protože ve Velké Británii už mníci nejsou.

článek napsal: Lukáš, 11.2.2021




Úhoř říční

Tento týden vám představím úhoře říčního.

Úhoř říční je ryba opředena mnoha tajemstvími, ale bohužel jeho počty kriticky klesají.

Úhoř preferuje život při dně, většinu dne je zahrabaný v bahně, a loví až po setmění, nebo po silnějších deštích, kdy je voda zakalená a je v ní možné nalézt i spláchnuté suchozemské živočichy (žížaly, hmyz).

Jeho typickým znakem je protáhlé, válcovité tělo připomínající spíše hada než rybu.

Úhoř říční byl v roce 2008 zařazen podle IUCN do Červeného seznamu ohrožených druhů do skupiny kriticky ohrožený.

Pro úhoře nejsou problémové jen přehrady a vodní elektrárny ale také jiné překážky jako např. rybářské sítě.

Tehdy využije svou tajnou zbraň, kterou je schopnost plazit se po zemi a překonávat celé kilometry po polích a loukách.

Stavy úhořů v poslední době bohužel výrazně poklesly. Za příčiny se obecně označují stavby přehrad a vodních elektráren včetně takzvaných malých vodních elektráren, které brání přirozené protiproudové migraci mladých úhořů a zabíjejí dospělé úhoře migrující po proudu do míst, kde se páří v Sargasovém moři.

Další silný dopad má komerční rybolov a znečišťování toků. Bohužel se objevily informace o vlivu otravy jedem, který údajně způsobuje již úhyn samotného embrya (embryo je jedna z prvních fází individuálních vývoje u živočichů).

Problém poklesu početnosti úhořů se řeší i v rámci Evropské unie, která vydala nařízení, jež má zajistit lepší ochranu těchto ryb.

Pro úhoře jsou nutné rybí přechody, které jim umožňují překonávat přehrady a vodní elektrárny.

Úhoř říční bez naší pomoci nepřežije, takže je nutné ho chránit. 

článek napsal: Lukáš, 4.2.2021