Popis zvířete

Lev berberský

Lev berberský, latinsky nazývaný Panthera leo leo, je krásná kočkovitá šelma. Jak jste se dozvěděli v článku na záložce Jak je zvíře ohrožené, lev berberský je vyhynulý v přírodě. Dříve obýval severní Afriku. Lvi jsou jediné kočkovité šelmy, které loví a žijí ve smečkách. Jejich kořistí se stávají velcí kopytníci, například zebry, pakoně, impaly, dokážou si troufnout, ale i na žirafu, buvola a také na mladého slona. Lov u lvů neobstarávají samci, místo toho loví samice. Smečka je vedena jedním až dvěma silnými samci. Úlohou samců je chránit smečku. Samice na rozdíl od samců nemají hřívu a dosahují zhruba poloviční hmotnosti než samci. Samci váží až 250 kg. Samice váží 120-150 kg. Tento druh lva je dlouhý i s ocasem 150-250 cm. Dožívá se 10-14 let. Lev berberský je jeden z největších poddruhů lva. Poznáme ho díky dlouhé tmavé hřívě. Lvi na posezení spořádají velké množství masa. Den tráví trávením masa a odpočíváním.

V Safari Parku Dvůr Králové chovají tyto kriticky ohrožené šelmy. V červenci se v Safari Parku Dvůr Králové narodila trojčata lva berberského. V červenci roku 2015 bylo v Safari Parku Dvůr Králové slavnostně spuštěno Lví safari. Návštěvníci se mohou projet ve vlastních vozech nebo upravených vozech této ZOO mezi volně pobíhajícími lvi.

článek napsal: Kryštof, 4.5.2021


Hrošík liberijský

Hrošík liberijský je savec, který obývá tropické deštné lesy v Západní Africe. Konkrétně se vyskytuje v afrických státech Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, Guiney a Libérie. Hrošík liberijský je dlouhý 140-155 cm. Ocásky hrošíků jsou dlouhé přibližně 20 cm. Váží 160-270 kg. Vysocí jsou 75-85 cm, jsou tak o hodně menší než hroch obojživelný. Hroši obojživelní jsou největšími sudokopytníky a třetími největšími savci na Zemi, dospělý samec může vážit až 3 tuny. Hrošík liberijský žije v mokřadech nebo bažinách, většinu svého času je, ale na souši. Hrošíci liberijští nežijí na rozdíl od hrochů obojživelných ve stádech, místo toho žijí v párech nebo jednotlivě, občas žijí v malých rodinných skupinkách. Březost samic trvá 190 až 210 dnů. Samice hrošíka liberijského mívají jedno mládě vážící 5-7 kg. Kojí ho 9-12 měsíců a mláďata s nimi zůstávají dva až tři roky. Samci a samice se potkávají pouze v období páření. Jejich kůže, stejně jako ta hrocha obojživelného, je náchylná k vysychání a stejně jako oni mají kožní žlázy, které produkují mazlavý sekret. Hrošík liberijský byl dlouho považovaný za neexistující druh, jeho existence se potvrdila až v roce 1914. Je to krásné zvíře a byla by škoda, kdyby na naší planetě nebyl.

článek napsal: Kryštof, 27.4.2021 

Levhart mandžuský

Levhart mandžuský je poddruh levharta skvrnitého. Od ostatních osmi poddruhů levharta skvrnitého se především liší světlejší barvou srsti a delší srstí. V létě jeho srst měří okolo 25 mm a v zimě dokonce až kolem 70 mm. Levhart mandžuský má šedé oči. Má 60-100 cm dlouhý ocas. Jeho celková velikost jde proti Bergmannovu pravidlu. Bergmannovo pravidlo je biologické pravidlo. Je jím, že teplokrevní živočichové žijící v teplých oblastech dosahují větších rozměrů než ty žijící ve studenějších oblastech. Dosahuje totiž délky 190-230 cm včetně ocasu. Výška levharta mandžuského je 50-75 cm. Samice váží 25-45 kg. Samci 30-55 kg. Výjimečně až 60 kg. Proti ostatním levhartům je tak průměrný, či dokonce podprůměrný.

Jak jste se už dozvěděli v článku na záložce Seznámení s týdnem a výsledky hlasování, levhart mandžuský je nejseverněji žijící poddruh levharta. Vyskytuje se na pomezí Ruska, Číny a Severní Koreje. Typické životní prostředí pro levharta mandžuského jsou člověkem nedotčené smíšené a listnaté husté lesy, kde je dostatek kopytníků a jelenů, které loví.

Levhart mandžuský je hlavně noční živočich. Je velmi opatrný a těžce pozorovatelný. Tato kočkovitá šelma hlavně loví jeleny sika, srnce a další jelenovitý. Dále pak loví prase divoké, ptáky, hlodavce, jezevce a zajíce.

Samice levhartů mandžuských jsou březí 90-105 dnů. Většinou rodí 1-4 mláďat, nejčastěji pak 2. Mláďata levhartů mandžuských zůstávají s matkou 2 roky. Levhart mandžuský se v přírodě dožívají 10-15 let, v zajetí až 20 let. 

článek napsal: Kryštof, 19.4.2021

Orangutan bornejský

Orangutan bornejský může vážit až 100 kg. Samec je vysoký až 1,4 m. Samice je o něco menší. Orangutan bornejský je největší živočich, který se pohybuje po stromech. Tento lidoop je dobře přizpůsoben životu na stromě, proto se liší délka předních a zadních končetin. Paže má cca 2x tak dlouhé jako tělo. U samců můžeme spatřit výrazný hrdelní vak, který slouží k zesilování zvukových projevů. Samci mají na sobě dlouhý vous. Orangutani bornejský mají tělo porostlé řídkou srstí. Většinou to jsou vegetariáni, jí například listy, ořechy a kořínky. Malou část jejich jídelníčku tvoří i drobní obratlovci, ze kterých získávají bílkoviny. Samice má přibližně jednou za 6 let jedno mládě, o které se stará několik let. Do 4 let se mládě od matky nehne. Původní malajský název orangutana, orang hutan v českém překladu znamená lesní člověk.

článek napsal: Kryštof, 13.4.2021  

Gepard štíhlý

Gepard štíhlý váží 35-70 kg a bez ocasu je dlouhý 110-150. Ocas je 60-80 cm dlouhý. Vysoký je 70-95 cm. V přírodě se gepardi štíhlí dožívají až 12 let, v zajetí až 20 let.

Gepard štíhlý loví malé kopytníky, jako gazela Thomsonova, gazela Grantova nebo i impala. Někdy uloví i menší savce. Po ulovení kořisti gepard štíhlý dlouho odpočívá. Až si dostatečně odpočine, tak se pokusí sníst co nejvíce masa najednou. O kořist často přichází, lvi nebo hyeny ho totiž snadno odeženou. Někdy jí i mršiny.

Gepardi štíhlí mají mimořádně ohebnou páteř. Páteř jim u běhu slouží jako pružina. Když běží, nedotýkají se prakticky země. Pohybují se totiž až sedmi metrovými skoky. Drápy, které na rozdíl od jiných kočkovitých šelem nemají gepardi úplně zatažitelné, mu slouží jako hřbety treter (bot). Drápy a chlupy, které má na chodidlech, mu umožní co nejlepší odraz. Ocas gepardovi štíhlému pomáhá s manévrováním i při vysoké rychlosti.

Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Sprintovat začnou, až když se přiblíží blízko ke kořisti. Běh je pro gepardy štíhlé velice vyčerpávající, protože se gepardi přehřívají a rychle se unaví. Asi kvůli tomu, když kořist do deseti až dvaceti sekund nedostihnou, lov vzdají. Dokáže vyvinout rychlost okolo 115 km/h. I přes krátký lovecký čas je gepard štíhlý nejúspěšnějším samotářským lovcem. Až 70 % procent pokusů totiž končí úspěchem.

Gepardi štíhlí se mohou pářit celoročně, nejčastěji k námluvám ale dochází v období dešťů. Samice je březí 90-95 dnů. Poté přivede na svět 3-6 koťat. Když mladé gepardy štíhlé najdou lvi, hyeny nebo paviáni, zabijí je. Proto se matka s mláďaty často přesouvá. I tak, ale přežije jen 5 % mláďat gepardů štíhlých.

Gepardi štíhlí nejsou takoví samotáři jako ostatní kočkovité šelmy. Sourozenci často zůstávají spolu. Dospělí samci tvoří skupinu o dvou až pěti jedincích. Tam, kde není moc jiných predátorů, může být v jedné skupině až dvacet gepardů.

Gepard štíhlý podle stavby těla příliš nepřipomíná kočkovitou šelmu, kterou je. Má docela malou a kulatou hlavu, dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Samci jsou větší než samice. Na světlé barvě těla má černé puntíky. Někdo si ho možná plete s levhartem a jaguárem. Hlavním rozeznávacím faktem jsou puntíky, které má na sobě gepard. Levharti a jaguáři nemají totiž puntíky.

Existuje jeden zvláštní druh geparda štíhlého, gepard královský.

Královskými gepardy se označují jedinci s neobvyklou kresbou skvrn, místo černých puntíků mají na sobě velké skvrny a pruhy. Velmi dlouho byli považováni za mýtické zvíře nebo za nový, dosud neznámý druh kočkovité šelmy. Až v roce 1975 se podařilo geparda královského vyfotografovat. Vědci si mysleli, že se jedná o křížence levharta a geparda. Tato teorie, ale byla zamítnuta po provedení genetických testů. V roce 1981 se narodil první gepard královský. Někdy se, i když nesprávně, královští gepardi označují jako samostatný poddruh. Je to něco jako u tygrů bílý tygr. 

článek napsal: Kryštof, 6.4.2021

Varan komodský

Varani komodští jsou největší a nejtěžší ještěři světa. Největší exempláře měří až 3 metry a váží i přes 150 kg. Živí se živočišnou potravou, ale snědí i zdechliny (zdechlina je, když některé zvíře zemře přirozeně, nezabije ho predátor). Troufají si na jeleny, buvoly a také jsou známé případy napadení člověka. Varan komodský je hbitý lovec. Kořist zabíjí pomocí ostrých zubů, přičemž využívá své velké hmotnosti. Dlouho vědci nevěděli, že další zbraní varana je jed v jeho slinách. Nejspíše právě kvůli němu po čase umírá i jen poraněná kořist, kterou tito draci hledají rozvážnou a vytrvalou chůzí díky vynikajícímu čichu. Varani komodští také rádi plavou, dokonce z jednoho ostrova na druhý. Na posezení dokáže spořádat potravu, která odpovídá 80 % jeho váhy. Kůže komodského draka je vybavena šupinami, které fungují jako přírodní brnění. Dokonce varani komodští jsou tak draví, že jejich mláďata vylézají na stromy, aby byla uchráněná před dospělými jedinci varanů. Varan komodský se dožívá až 30 let. 

Je to velice zajímavý ještěr (jako, kdyby byl z pravěku) a byla by škoda, kdyby na naší planetě varan komodský vyhynul.

článek napsal: Kryštof, 30.3.2021


Kareta obrovská

Kareta obrovská se vyskytuje v subtropickém a tropickém pásu a žije v Atlantickém i Pacifickém oceánu. I když žijí na hodně místech, jsou velmi ohrožené. Kareta obrovská je druhá největší želva světa. Její krunýř je 100 - 120 cm dlouhý a kareta obrovská váží až 200 kg. Kareta obrovská se dožívá až 80 let. Kareta obrovská má nejraději teplá moře, která jsou dostatečně mělká, aby na dně těchto moří mohli růst rostliny, kterými se karety obrovské živí. Dospělá kareta obrovská se hlavně živí mořskou trávou, řasami a jinými rostlinami. Karety obrovské, které byly zpozorovány v hlubokých vodách na otevřeném moři, byly na cestě na místa kladení vajec nebo se z nich vracely. Na souši se karety obrovské hýbají těžkopádně, ale ve vodě jsou naopak hbité a rychlé. Aby se kareta obrovská nadechla, musí se vynořit na hladinu, avšak dospělý jedinec vydrží pod vodou až 5 hodin. Kareta obrovská nemá zuby, místo nich má velmi ostré rohovité hrany čelistí, kterými snadno ukusuje rostliny, které jí. Mláďata karet obrovských se živí i živočišnou stravou (malými rybkami, medúzami nebo korýši). V prvních měsících života neumějí mladé karety obrovské moc dobře plavat a proto se rády nechávají unášet mořskými vlnami nad porosty hnědých řas, ve kterých žijí korýši, na kterých si karety obrovské pochutnávají. Postupně karety obrovské přecházejí jen na rostlinou stravu. Pohlaví mláďat karet obrovských závisí na teplotě, při které se líhnou z vajec. Když je teplota pod 29 C° líhnou se samečci, když je ale teplota nad 31 C° líhnou se samičky. Když je teplota 30 C° šance na vylíhnutí obou pohlaví jsou stejné.

článek napsal: Kryštof, 23.3.2021


Slípka takahe

Slípka takahe je největším zástupcem čeledi chřastalovitých ( chřastalovitý je např. lyska černá), protože měří na délku až šedesát centimetrů. Stejně jako kakapo soví, tak i slípka takahe neumí léta. Má tmavé peří s modrozeleným leskem. Její končetiny, stejně jako zobák, který je velmi mohutný, jsou zbarveny do červena. Slípka takahe je novozélandský endemit (endemit je živý tvor, který vznikl a žije jen na jednom prostroru, např. lemuři, žijí jen na Madagaskaru). Jak už jsem psal v úvodním článku, tak slípka takahe byla 50 let považována za ohroženou. Nejprve jí vědci v roce 1846 popsali jako vyhynulý druh. O dva roky později byl lovci tuleňů uloven a následně sněden podivně rychle se pohybující pták (nejspíš slípka takahe). Několik dalších exemplářu bylo ještě spatřeno, ale bylo to velice vzácné. Proto byl od roku 1898 znovu popsán jako vyhynulý druh. Zásluhy za znovuobjevení má novozélandský dobrodruh a lékař Geofrey Orbell a jím vedená expedice, která objevila malou populaci slípky takahe v roce 1948 v novozélandských Alpách na jížním cípu Jížního ostrova. A tak začal náročný zachráný program. Ještě v 80. letech 20. století nebylo těchto slípek ani 100 kusů, ale díky ochranářským opatřením se dáří populaci zvyšovat. Dnes je přes 300 jedinců slípek takahe. Nový Zéland se zavázal, že do roku 2050, kvůli slípkám takahe zbaví největší ostrovy nepůvodních predátorů. Tak doufejme, že se to podaří. V 19. století měla zásluhy za jejich skorovyhynutí hlavně lasice hranostaj, která je jejich predátorem (predátor je ten, kdo zvíře loví a následně sní, naopak kořist je oběť predátora, v tomto případě slípka takahe.) Slípka takahe má stejně jako kakapo soví svou poštovní známku. Tato slípka je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby na naší planetě slípka takahe neexistovala.

článek napsal: Kryštof, 16.3.2021

Kakapo soví

Kakapo soví je jeden z nejvzácnějších papoušků světa. Měří 58-64 cm a váží 2100 gramů. Tito jedinci se mohou dožít až 100 let. Samice klade 2-3 vejce. Vyskytují se na všech ostrovech Nového Zélandu. Na ostrově nemá tento pták žádné nepřátele. Kakapo soví žije na Novém Zélandu po miliony let a přežil i odtržení od Austrálie. Blízcí příbuzní jsou nestor kea a nestor kaka. Samice jsou větší než samci. Kakapo soví má bílý až žlutý zobák. Zobák je velmi silný. Na svém jídelníčku má mnoho plodů, ale převážně se živí semeny a ořechy. Rád si hraje na stromech, ale většinu života tráví na zemi, protože neumí létat.

Kakapo soví je mírumilovné stvoření a je nutno ho chránit.

článek napsal: Vojta, 9.3.2021


Lvíček zlatý

Název dostal podle zlatavé barvy a delší srsti vyrůstající za hlavou. Žije pouze na velmi malém území na jihovýchodě Brazílie. Žije v malých rodinných skupinkách. Obývá lesy v okolí moře. Živí se ovocem, rostlinnými šťávami, občas uloví i hmyz a malé obratlovce, zejména drobné plazy. Mají hodně dlouhé prsty, kterými snadno proniknou do nejrůznějších děr a skulin. Délka těla je 20 - 33 cm, délka ocasu 31 - 40 cm. Hmotnost je velmi rozdílná, od 360 do 710 g. Březost samice trvá 125 - 132 dní, samice rodí 1 - 3 mláďata, nejčastěji mívají dvojčata. Největší hrozbou lvíčka zlatého je úbytek jejich životního prostředí, protože kácení pralesů nepřestává a asi ani nepřestane. Lvíček zlatý je brazilský národní poklad, všechny lvíčkové chování v brazilských ZOO patří vládě.

článek napsal: Kryštof, 2.3.2021 


Panda červená

Délka těla pandy červené je 50 až 64 cm, délka ocasu 28 až 59 cm a hmotnost dosahuje 3 až 6 kg. Má dlouhou, hustou srst, svrchu rudohnědou nebo kaštanovou, na spodní části těla a na končetinách leskle černou. Okraje uší jsou bělavé, stejně jako obličej s hnědými tvářemi a skvrnami pod očima.

Panda červená patří mezi nejvýše žijící zvířata, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2 000 m n. m., ale i kolem 4 000 m n. m., v létě může dosáhnout i sněžné čáry ve výšce 5 000 m n. m. V severovýchodní Indii se vyskytuje níže, v tropických lesích, mezi 1 400 a 1 700 m n. m. Díky pobytu v horách mají méně nepřátel.

Jejím domovem jsou horské lesy a džungle podhůří Himaláje v jižní Číně, Myanmaru, Nepálu, Bhútánu a severovýchodní Indii.

Vzhledem k vysokohorskému prostředí, ve kterém žije, má panda červená méně predátorů, než kdyby žila níže. Mezi nepřátele pandy červené patří levhart sněžný a lasicovití, mláďata loví i menší šelmy a draví ptáci. Při ohrožení predátorem se snaží utéct, pokud se jim to nepovede, stojí na zadních nohách, aby vypadaly větší, nebo se brání svými ostrými drápy. Panda červená vydrží stát na zadních nohách až 30 sekund a některé pandy takto dokážou urazit několik metrů.

Panda červená je většinou tichá, mezi jedny z mála zvuků patří pískání při vzájemné komunikaci.

Panda červená se převážně živý bambusem. Spotřebuje přes 5 kilogramů bambusu denně. 

článek napsal: Vojta, 23.2.2021



Gorila horská

Nejdříve byste se měli dozvědět kde žije. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy (v Africe). Teď už jdeme na popis. Tato gorila má hustší srst než ostatní gorily. Samec může být velký více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200-270 cm). Samice jsou vždy o něco menší, nepřesahují totiž 150 cm. Váha dospělých samců se pohybuje od 150 do 200 kg, samice váží od 70 do 110 kg. V zajetí, kde nemají dostatek pohybu, mohou samci vážit až 300 kg. Gorily horské se dají rozpoznat podle nosu, který má každá gorila horská jiný. Mají hnědé oči. Při chůzi používají, stejně jako šimpanzi, klouby prstů namísto dlaní. Chodí po čtyřech, i když jsou schopny kráčet vzpřímeně (většinou však neujdou více než několik metrů). Tyto gorily se pravidelně dožívají 35 - 40 let. V knize Zvířata v horách (Miloš Anděra) se uvádí že nejvyšší dosažený věk gorily horské je 50 - 54 let. 

Gorily mají s člověkem mnoho společného, možná více, než se předpokládalo. Například DNA mají z 98 % stejné jako člověk. Jsou schopny učit se i komunikovat ve znakovém jazyce. Také se člověku podobají tvarem lebky. Přestože se v mnoha ohledech podobají člověku, nejsou předchůdci člověka (stejně jako jiní současní hominidé), ale vyvíjejí se zároveň s člověkem ze společných předků.

článek napsal: Kryštof, 16.2.2021




Tygr ussurijský

Tygr ussurijský je velká kočkovitá šelma. Tato šelma dorůstá do délky až 2,5 metru, čímž se stává největší kočkovitou šelmou světa. Tygr převážně žere zajíce a jeleny, ale občas si troufne i na medvěda. Má rád chladnější podmínky východního Ruska, kde se povaluje ve sněhu, ale v létě si rád chodí zaplavat do jezera. Tygři jsou dobří plavci, mají speciální strukturu nohou, která jim umožňuje plavat. Tygr se na rozdíl od jiných koček nebojí vody. Ve vodě neloví, ale naopak má ve vodě hodně predátorů. Na souši má tygr ussurijský velmi málo predátorů (ti, kteří ho loví). Jediný jeho predátor na souši je jiný tygr. Tygři si moc rádi hrají spolu a baví se. Mláďata se rodí po jednom až čtyřech jedincích a jsou do dvou týdnů slepá, také proto zůstávají ve svém úkrytu po dobu jednoho měsíce. Každý týden se samice musí stěhovat a hledat nový úkryt pro svá mláďata. Dochází k tomu tak, že samice zpozoruje jiného predátora (nejčastěji je to medvěd) a musí nejprve ochránit svá mláďata tím, že je tajně přestěhuje na jiné místo, zatímco se snaží odlákat medvěda co nejdále od svých mláďata. Samec se o mláďata nestará. Před narozením opustí samici a vydá se svojí cestou. Tygr je zvíře, které je velmi ohrožené a musí se chránit.

článek napsal: Vojta, 9.2.2021



Panda velká

Panda velká žije v horských oblastech Čínské lidové republiky. Před 2000 lety bylo rozšíření pandy velké od Čínské lidové republiky až po Vietnam a Myanmar. Pandy se v zajetí dožijí až 34 let, ve volné přírodě se dožijí 10-15 let. Dospělá panda váží 70-160 kilogramů. Dorůstá 1,2-1,9 metrů. Pandy jsou býložravci a jejich jídelníček tvoří eukalyptus a bambus. Pandy jsou mírumilovná stvoření je nutno je chránit.

článek napsal: Vojta, 2.2.2021