ZVÍŘATA NAŠEHO ÚZEMÍ

Zmije obecná

Tento týden se na záložce Zvířata našeho území dozvíte o zmiji obecné.

V mém článku se dozvíte, jak zmije obecná vypadá, jak používá svůj jed, jaký je způsob života zmije obecné, kde se vyskytuje, čím se živí, kdo jsou její predátoři, zajímavosti a jak je zmije obecná ohrožená v ČR.

Zmije obecná je docela malý had, dospělé samice dosahují délky 60-75 cm. Samci jsou o hodně menší, dosahují totiž délky jen okolo 50 cm. Největší jedinci, nejčastěji to jsou samice dosahují délky okolo 80 cm, výjimečně pak i 100 cm. Hmotnost je 50-100 g. Vzácně 200-300 g. Nejčastějším zbarvením zmije obecné je šedé až modrošedé. Na hřbetě je klikatá čára, která je dobře vidět. U samic obvykle převažuje hnědá barva. Zmiji obecnou lze, i když vzácně, spatřit i v jiných barevných kombinacích. Například v červené nebo černé. Zmije obecné mají ocas, samicím se rychle zužuje a mají ho kratší než samci.

typické zbarvení zmije obecné
typické zbarvení zmije obecné

Zmije obecná má velmi účinný jed na malé savce, který je podobný chřestýšímu. Zmije obecná má jedu poměrně málo. To znamená, že její uštknutí člověka nijak neohrozí. Zmije obecná má jen asi 10 miligramů. Aby mohla zabít člověka, potřebuje alespoň 15-20 miligramů. Při jednom uštknutí uvolňuje jen část jedu. Jed zmije obecné představuje riziko jen pro alergiky, malé děti a pro staré a nemocné lidi.

Tato zmije je aktivní ve dne až do soumraku. Zmije obecná je na poměry jiných zmijí docela rychlý a hbitý had. Zmije obecná je plachá a když to jde ,raději před člověkem prchá. Zmije obecná vás uštkne jen když na ní šlápnete nebo se jí pokusíte vzít do ruky. Nejčastěji bývá aktivní, když je teplota venku 19-25 stupňů celsia. V zimě hibernuje zahrabaná 30-200 cm pod zemí, v případě skalních puklin může být ukryta ještě hlouběji. Začíná hibernovat v říjnu. Zmije obecná je samotářsky druh hada. I tak, ale v norách, kde zmije obecné hibernují může spolu hibernovat několik až několik set zmijí. Místo, kde hibernuje, může dokonce sdílet s ostatními druhy plazů. Úmrtnost během hibernace je u samců okolo 15 % u mláďat je o hodně větší. Probouzí se v březnu až dubnu, někdy i v únoru. Nejdříve vylézají samci, o 10 dní po nich vylézají samice s mladými jedinci. Páření probíhá od konce dubna do června, dochází v něm k souboji samcům.

Zmije obecná se vyskytuje v Evropě a v Asii. Celkem se vyskytuje ve 35 státech.

Hlavní potravou zmije obecné jsou malí hlodavci, kdyžtak i jiní savce. Dále to jsou ještěrky, obojživelníci, ptačí vejce a mladí ptáci. Výjimečně jí netopýry a zcela výjimečně menší jedince zajíců. Zmije obecná se živí i některými bezobratlými, například žížalami a slimáky. Mláďata jedí dokonce i pavouky a hmyz. Zmije obecné se někdy požírají navzájem. Teď si představíme dvě taktiky, kterými zmije obecné loví. Tou první je, že zmije obecná leží na zemi a čeká až se přiblíží potencionální kořist a poté bleskurychle zaútočí a kořist buď drží v tlamě a sní jí nebo zraněnou a umírající kořist vystopuje a následně jí sní. Druhá její taktika je taková, že se ke kořisti pomalu přibližuje a ve vhodný okamžik rychle vyrazí a kořist uštkne. Jed zmije obecné působí hlavně na malé hlodavce. Smrt nastane v průměru 1, 5 až 8 minutách. Zmije najde mrtvou či umírající kořist s nevídanou přesností a to díky čichovým receptorům.

Hlavními predátory zmije obecné jsou lišky, jezevci, kočky, tchoři, divoká prasata, hranostajové, kuny, norci, draví ptáci, ježci, sovy, brodiví a krkavcovití. Někdy i jiní hadi. Nejčastěji užovka hladká, někdy i jiné užovky.

Teď se dozvíte nějaké zajímavosti o zmiji obecné. Jedové zuby, přichycené k horní čelistní kosti měří 3-5 mm. Jeden zub je funkční ten druhý zase náhradní. Zuby jsou jednou za 2 měsíce obměňovány. Nejrychleji zabitá kořist jedem zmije obecné byla za 5 sekund mrtvá. Nejdéle pak za 14 minut. Na obojživelníky a plazy jed působí pomaleji, proto se zmije obecná snaží kořist udržet v tlamě a často požírat i za živa.

Teď se dozvíte jak je zmije obecná ohrožená. Zmije obecná není ve světě ohrožená, v ČR je ale kriticky ohrožená.

Zmije obecná je krásný had a byla by moc velká škoda, kdyby na naší planetě nebyla. Musíme ji proto chránit.

článek napsal: Kryštof, 5.5.2021


Sysel obecný

Tento týden se v záložce Zvířata našeho území dozvíte o syslovi obecném.

Sysel obecný není ohrožený jen v České republice, ale je ohrožený i ve světě. IUCN ho klasifikuje jako ohrožený druh, stejně jako třeba slona indického. V mém článku se dozvíte, jak sysel obecný vypadá, čím se živí, kde se vyskytuje, zajímavosti o něm, způsob, jak žije, jak je ohrožený ve světě a jak je ohrožený v ČR.

Začneme tím, jak vypadá. Sysel obecný dorůstá délky až 20 cm a váží 200-400 g. Jeho kožich je hustý a hnědavý. Tento druh sysla má přední končetiny o hodně kratší než ty zadní. Má velké oči, ale ušní boltce má malé.

Teď se dozvíte, čím se sysel obecný živí. Hlavně se živí rostlinami a semeny, někdy svoji stravu doplní i drobným hmyzem.

Tento odstavec bude o tom, kde se sysel obecný vyskytuje. Tento druh sysla se vyskytuje ve střední Evropě, a i v ČR. Do střední Evropy se nejspíš dostal z Balkánu.

značka, která upozorňuje na sysly
značka, která upozorňuje na sysly

Teď si řekneme nějaké zajímavosti o syslovi obecném. Sysel obecný je, i když se to nezdá, stejně jako veverky hlodavec. To znamená, že sysel obecný si je příbuzný s veverkami. Sysel obecný je jediný zástupce tzv. zemních veverek. Česko je pro sysla obecného nejzápadnější a nejsevernější lokalitou, kde se vyskytuje. Zajímavé je, že samice sysla obecného, které ten rok nemají mláďata jdou spát na konci července. Po těchto samicích se k spánku uchylují samci. V září nebo dokonce až v říjnu jdou spát samice s mláďaty. Mláďata se rodí holá a opouštějí noru ve 4 měsících. Na Třebíčsku je značka, která upozorňuje na sysly.

V tomto odstavci se dozvíte, jaký je způsob života sysla obecného. Sysel obecný je denní zvíře, a proto spí v norách, které si sám vyhloubí, v noci. Můžeme ho vidět na místech, kde je menší travnatý porost, aby viděl na případné predátory okolo něj. Žije například na golfových hřištích. V zimě sysel obecný hibernuje. Sysel obecný si nevytváří zásoby. Hibernace trvá 150-210 dnů a syslové se probouzí v březnu nebo dubnu.

Teď se dozvíte, jak je sysel obecný ohrožený. Sysel obecný, jak jsem již psal je podle IUCN klasifikován jako ohrožený druh, například stejně jako slon indický i slon africký.

Teď jdeme na to, jak je sysel obecný ohrožený v ČR. V ČR je sysel obecný kriticky ohroženým druhem. V padesátých letech minulého století byl velmi rozšířený a byl považován za zemědělského škůdce. Proto byl huben. V 70. letech už jeho stavy v ČR výrazně klesly. V současnosti je v tuzemsku kriticky ohrožený. Existují proto dvě možná vysvětlení. První říká to, že to je kvůli úbytku přirozeného prostředí, druhá praví, že se výskyt druhů mění, a proto není neobvyklé, když zvířata na chvilku nebo na dlouho zmizí. Tak co, jaká teorie je pravděpodobnější? Pokud chcete, můžete nám na stranu O nás napsat na kontaktní formulář, jaká teorie je podle vás pravdivější. Výsledky vašich úvah budou na stránce Seznámení s týdnem a výsledky hlasování.

Sysel obecný je krásné zvíře a byla by škoda, kdyby v ČR a i na Zemi se sysel obecný nevyskytoval.

článek napsal: Kryštof, 28.4.2021


Tchoř stepní

Tento týden se na této záložce, zvané Zvířata našeho území, dozvíte něco o tchoři stepním.

Tchoř stepní, nebo také tchoř plavý a tchoř světlý je šelma z čeledi lasicovitých.

Její zbarvení je světlé, převážně žlutavé. Končetiny má o hodně tmavší než tělo. Tmavší srst má tchoř stepní ještě na bocích, kolem očí, na hřbetu. Ocas má světlý, na konci však přechází v tmavou barvu. Okraje boltců, tváře, a ještě oblast kolem čenichu má tchoř stepní světlé. I s ocasem měří 40-80 cm. Ocas je dlouhý 7-18 cm. Váží 0,7 - 2 kg.

Vyskytuje se od Ruska, Číny a Mongolska přes jihovýchodní Evropu až k nám do České republiky.

Pro značkování jeho teritoria si vybírá hlavně teplé nížinné oblasti. Nejraději tedy žije v teplých nížinných oblastech. Nejčastěji žije na pastvinách, v polopouštích, na stepích a polích. Někdy ho můžeme vidět schovaného pod kameny nebo v roklích.

Tchoř stepní si raději pochutná na čerstvě ulovené kořisti, než na mršině. Často loví sysly. Zabydluje se ve syslích norách v syslích koloniích. V norách pak často loví hraboše, králíky a křečky. Živí se i brouky a někdy pročesá i ptačí hnízda. V blízkosti vody pak loví žáby a ryby. Loví hlavně přes noc. Ve dne tchoř stepní odpočívá ve své noře.

Tchoři stepní se páří během března a dubna. Samice po 40-43 dnech porodí 3-14 mláďat. Obvykle však 8-9 mláďat. Samice porodí jednou do roka. Mláďata jsou nejprve slepá a dospějí v 5 měsících života.

Když se řekne tchoř, tak si asi každý vybaví smrad. Je to proto, že tchoři mají anální (u zadečku) pachové žlázy, kterými produkují zápach a tím si značí své území. Tento zápach používají i na ochranu proti svému nepříteli. Tak vzniklo přirovnání, že smrdíš jako tchoř.

V ČR je tchoř stepní kriticky ohroženým druhem. Jeho výskyt je v ČR hlavně zaznamenán na střední a jižní Moravě, v Polábí, v Lounsku a také poblíž hlavního města ČR, Prahy. Průzkumy z prvních 2 desetiletí 21. století ukazují že se tchoř stepní vyskytuje jen na 4, 5 % území ČR. Vidět ho ve volné přírodě se tedy rovná zázraku.

Byla by škoda kdyby tchoř stepní v ČR vymřel a proto ho musíme chránit.

článek napsal: Kryštof, 21.4.2021


Roháč obecný

Možná jste se v článku na záložce Seznámení s týdnem a výsledky hlasování dočetli že tato záložka, dříve nazývaná Ohrožená zvířat ČR, se od pondělí jmenuje Zvířata našeho území. Mění se pouze název záložky, jinak je vše stejné. Účel je seznámit vás s ohroženými druhy zvířat v ČR. A tématem jsou ohrožená zvířata ČR.

Tento týden vám představím v ČR velmi ohroženého brouka, s kterým jsem se setkal v létě, roháče obecného.

samička roháče obecného, kterou jsem potkal já
samička roháče obecného, kterou jsem potkal já
já s roháčem obecným
já s roháčem obecným

Roháč obecný je největším broukem Evropy. Ještě aby ne, vždyť je dlouhý až 9 cm. Samce a samici můžeme rozeznat velmi snadno. Samci mají 2 velká a mohutná kusadla, která používají při bojích o samičky. Samičky mají kusadla o hodně menší než samci. Hlava a hruď roháčů obecných je tmavá, kusadla a krovky jsou obvykle hnědé.

Roháči obecní se vyskytují v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích.

Tento druh brouka latinsky nazývaný Lucanus cervus je nejdřív larva. Larvy jsou slepé a připomínají písmeno C. Larvy roháče obecného se živí všelijakým dřevem. Mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které jsou velmi dobře vidět ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Larvy roháče obecného mají na svých nohách kartáčky, které používají při komunikaci s ostatními příslušníky jejich druhu. Až po 4 - 6 letech se larvy zakuklují. Entomolog (entomologové se zabývají hmyzem) Charlie Morgan koncem 70. letech 20. století objevil, že kukla roháče obecného žije cca 3 měsíce v půdě. V létě se pak vylíhne brouk, který odlétá se pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělí brouci se objevují od konce května do začátku srpna. Jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky kladou vejce do rozpadajícího se dřeva. Dospělí samci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou rostlin. Tito dospělí roháčové obecní létají za soumraku. Létají pomalu a let je doprovázen hlubokým bzučením. Samci létají o hodně častěji než samice.

Hlavními nepřáteli roháčů obecných jsou straky, sojky, jezevci, ježci, kočky, lišky a hlavně datlové.

samec roháče obecného nalevo, samice napravo
samec roháče obecného nalevo, samice napravo

Jak říká můj děda, všichni zvířata ČR jsou ohrožená. Není to úplně pravda, ale většiny z nich se to týká. Roháč obecný je, ale obzvlášť ohrožený. Je krásnou ozdobou naší země. Bohužel to je, ale velmi vzácná ozdoba. Ještě před 100 lety nebyl roháč obecný nijak ohrožený, vyskytoval se běžně a znalo jej každé vesnické dítě. Klesání jeho populace způsobuje odstraňování starých stromů a pařezů, mizí i životní prostředí roháče obecného a zdroj potravy tohoto krásného brouka. Tím pádem klesají počty roháčů, ale i ostatních brouků žijících ve stejném prostředí. V ČR se roháč obecný nejčastěji vyskytuje na jižní Moravě.

Byla by škoda, kdyby největší brouk Evropy a Česka v našem území nebyl. Musíme ho proto chránit.

článek napsal: Kryštof, 14.4.2021

  

Želva bahení

Tento týden vám představím krásnou vodní želvu, želvu bahenní.

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Želva bahenní latinsky nazývaná Emys orbicularis, je středně velká vodní želva. Samička může dorůst až 25 cm, zato sameček jen 15 cm. Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to znamená, že končetiny mají podobné jako suchozemská želvy, karapax (karapax = krunýř) má, ale spíše jako vodní želva. Želva bahení je i přes její končetiny, které vypadají spíše jako ty suchozemské, vodní želva. Samečkovy oči jsou hnědé, samička je má nažloutlé. Želvy bahenní mají karapax tmavý. Mají na něm ale žluté puntíky a čáry.

Želva bahenní se převážně živí malými rybkami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a larvami hmyzu. Když je želva bahenní v chovu, strava se jí může kombinovat i s rostlinou stravou. Je to tedy všežravec. Želva bahenní žije ve stojatých vodách řek a rybníků. Můžeme jí najít skoro v celé Evropě kromě Skandinávie a Britských ostrovů. Také se vyskytuje na Blízkém východě a v severní Africe. Přezimovává u dna zahrabaná v bahně. Bahno jí zajistí stálou teplotu. Hibernace (hibernace = zimní spánek) želvy bahenní trvá od října do dubna. Tato vodní želva je aktivní především ve dne i v noci. Želva bahenní se dožívá přes sto let. Dospělou želvou se želva bahenní stává někdy okolo desátého roku svého života. Želvy bahenní se páří od června až do začátku července. Samice naklade 3-16 vajec. Mláďata se líhnou asi po sto dnech. Když, ale není hezké počasí vylézají až příští jaro. O pohlaví mláďat rozhoduje teplota. Když je teplota v dané fázi jejich vývinu 24-28 °C, líhnou se samečkové. Když je teplota vyšší, líhnou se samičky.

V ČR je želva bahenní chráněna jako kriticky ohrožený druh. Její výskyt byl zaznamenán pouze náhodně. Pokud chcete želvu bahenní vidět ve volné přírodě, máte větší šanci na její spatření na Slovensku, i tam je, ale přísně chráněná. V tuzemsku byla několikrát uměle vysazena, i přesto ale nedošlo k zvýšení její populace v ČR. V lokalitě Betlém (Betlém je přírodní památka v okrese Brno - venkov) se vyskytuje asi 300 kusů. V ZOO jí můžeme spatřit například v ZOO Praha, nebo v ZOO Liberec.

Želva bahenní je krásná želva a byla by škoda, kdyby se v ČR nevyskytovala.

článek napsal: Kryštof, 7.4.2021 


Jasoň červenooký

Tento týden vám představím jasoně červenookého.

Jasoň červenooký je krásný, ale v ČR ohrožený druh motýla. Jasoň červenooký je celkem ohrožený i ve světě, podle IUCN je to zranitelný druh.

Je to docela velký motýl, rozpětí křídel má 7-8,4 cm. Jeho křídla jsou bílá. Má na nich černé a červené skvrny. Když je housenka, tak je jasoň červenooký černě zbarvený s oranžovými puntíky. U motýlů, když jsou v klidu nejsou vidět červené puntíky, když jsou ale v ohrožení červené puntíky jsou vidět.

Jasoň červenooký se vyskytuje téměř v celé části Evropy a na velké části Asie.

Housenky se živí rozchodníky (rozchodníky jsou rostliny). Dospělí jedinci se živí nektarem. Jsou aktivní převážně, když velmi svítí slunce. Létají pomalým a třepotavým stylem.

pozice v klidu
pozice v klidu

Můžeme je spatřit v červnu a srpnu. To je období, kdy se dospělí jedinci páří a samička naklade vajíčka. Mají jednu generaci ročně.

Životní cyklus jasoně červenookého má čtyři stádia (vajíčko, housenka, kukla, motýl).

pozice v ohrožení
pozice v ohrožení

Jasoň červenooký je, jak už jsem zmínil podle IUCN zranitelný druh. V ČR je to, ale kriticky ohrožený druh. V tuzemsku byl v 30 letech 20. stoletím vyhuben, ale v roce 1986 znovu vysazen. Od roku 1986 byli ale v opuštěném lomu Horní Kamenárka poblíž města Štramberk, kde se jasoň červenooký původně vyskytoval, vysazeni motýli, kteří byli odchyceni na Slovensku. Vysazování jasoňů červenookých v této lokalitě bylo dokončeno v roce 1994.

Můžeme mu pomoci tím, že ho nebudeme chytat a dávat si ho za rámeček.

článek napsal: Kryštof, 31.3.2021


Tetřívek obecný

Tento týden vám představím tetřívka obecného.

Tetřívek obecný přezdívaný černý rytíř, latinsky nazývaný Tetrao tetrix je nádherný, ale v ČR ohrožený druh ptáka. 

sameček tetřívka obecného
sameček tetřívka obecného

Tetřívek obecný dorůstá velikosti kura domácího. Samec je dlouhý 49 - 58 cm a samice je dlouhá 40 - 45 cm. Samec je černý s nafialovělým leskem. Bílé ma pouze některé části těla. Nápadný je červený hřebínek a velký lesklý ocas. Samice je hnědo-šedá s  černým proužkováním. 

Živí se rostlinou stravou, semeny břízy, trávou a borůvkami. Na jaře pak hmyzem. 

samička tetřívka obecného
samička tetřívka obecného

Krkonoše a sousedící Jizerské hory jsou jednou z posledních dvou oblastí v ČR s docela početnou populací tetřívka obecného. Podle sčítání v roce 2017 jich je v Krkonoších 74 kohoutků a v Jizerských horách jen 30 kohoutků. Právě na populacích v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách závisí přežití druhu v celé ČR! 

Tetřívek obecný je doma hlavně ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je rozšířen jen ostrůvkovitě, nejčastěji pak v horských oblastech. Důvodem jeho ohrožení je úbytek jeho životního prostředí (například vysušování rašelinišť). Dalším důvodem jejich ohrožení jsou jejich predátoři - prase divoké, liška obecná. Tito predátoři vyjídají hnízda černých rytířů. 

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Krkonoše byly vyhlášeny ptačí oblastí v rámci evropské soustavy Natura 2000, mimo jiné právě pro ochranu tetřívka obecného. Tetřívek patří také mezi silně ohrožené druhy České republiky. V ČR je tetřívků obecných pod 400 jedinců.

Pomozme tomuto krásnému ptáku, který by měl podle odborníků v Krkonoších vyhynout do roku 2040, tak že mu nebudeme ničit jeho životní prostředí

článek napsal: Kryštof, 24.3.2021


Křeček polní

Tento týden vám představím křečka polního.

Křeček polní nebo křeček obecný, latinsky nazývaný Cricetus cricetus je v ČR i ve světě velmi ohroženým druhem zvířete. O tom se dozvíte v průběhu článku.

Křeček polní váží 150 - 600 g a je dlouhý 205 - 340 mm. Má krátké bílé nohy a kraťoučký ocas. Jeho poměrně zavalité tělo je pestře zbarvené - hřbet má žlutohnědý až rezavý s černými konci chlupů, naopak bříško má černé. Na bocích mívá zažloutlé až bílé skvrny. Hlava bývá na hoře rezavá, po stranách, na čumáčku a za ušima má nažloutlé skvrny nebo bíle skvrny.

křeček polní
křeček polní

Křeček polní během vegetačního období (vegetační období je, když všechno roste a vyvíjí se) shromažďuje potravu do svého doupěte. Během zimy hibernuje (hibernace = zimní spánek), ale každých 5 -7 dní se probudí, aby se najedl svými zásobami. Křeček polní nebo křeček obecný žije samotářsky. Je to všežravec, který jí zrní, semena, hmyz a jeho larvy, zelené části rostlin, ale i mláďata ptáků. Když se však živý kukuřičnou stravou, může to u něj vyvolat kanibalismus (kanibalismus je, když jeden živý organismus požírá stejný živý organismus jako je on). Samice je březí (březí znamená, když je někdo těhotný) 18 - 20 dnů a rodí 5 - 6 mláďat, která kojí 3 týdny. Křečci polní dospívají už v 8 týdnech života. 

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

Ve 20. stoletím samice křečků polních měla až 20 mláďat, teď jich má, jak jsem již psal 5 - 6. To je jeden z důvodů jejich ohrožení. Pole, na kterých křeček polní žije se teď chemicky hnojí a to pro Cricetus cricetus není vůbec dobré.  Křeček polní se špatně sčítá, takže se neví kolik jich je v ČR, jisté je, ale to, že je v ČR i ve světě kriticky ohroženým druhem.

obrázek namaloval: Kryštof
obrázek namaloval: Kryštof

Asi si říkáte, že křeček polní není vůbec ohrožený a je to jenom škůdce. Není to tak. Podle IUCN, je křeček polní narozdíl od jiných ohrožených zvířatech ČR, kriticky ohroženým druhem, jenom pro zajímavost gorila horská, kterou jsme se už jeden týden na našem webu zabývali, je podle IUCN ohrožený druh, což je o jeden stupeň níže než kriticky ohrožený druh. Pokud budou počty křečků polních i nadále klesat, tak jak tomu je teď, tak podle odborníků křečci polní nejpozději do 30 let vymizejí úplně.

Byla by škoda, kdyby na naší planetě neexistoval tento krásný hlodavec, který má stejně jako kakapo soví a slípka takahe svou poštovní známku. Pomozme mu tím, že nebudeme chemicky hnojit pole.

článek napsal: Kryštof, 17.3.2021


Vydra říční

Tento týden se v mém článku dozvíte něco o vydře říční. 

Vydra říční nebo vydra evropská se latinsky nazývá lutra lutra. Je to jediný druh ze 14 druhů vyder, který žije v ČR. Vydra říční má dlouhé tělo a to i s ocasem 90 - 135 cm, váží 5 - 12 kg a je to podle mě nejhezčí lasicovitá šelma v ČR. Má dlouhý a zploštělý ocas, který jí pomáhá kormidlovat při plavání. Převážně má krátkou hnědou srst, je světlá na bříšku. Rozmnožování vyder říčních probíhá v březnu a dubnu. Páření předcházejí námluvy a samotné páření probíhá ve vodě. Samice rodí 1 - 3 mláďata.

Vydry říční se živí hlavně rybami, pokud jich není dostatek klidně sní i žáby, raka nebo mořského ptáka. Kořist pronásleduje ve vodě sní jí ale na břehu. Denně dokáže spořádat až 1 kg potravy.

obrázek namaloval: Kryštof
obrázek namaloval: Kryštof

Vydra říční žije v čistých řekách, potocích a někdy i v rybníce. Na břehu si vyhrabe noru se vstupem ve vodě. Nory si vystýlá trávou, větvičkami a rákosím. Převážně je aktivní v noci, v zimě ale o něco více ve dne. Teritorium si značkuje pomocí trusu na místech, která se nedají přehlédnout. Vydra říční se dožívá 15 - 20 let a je to samotářské zvíře, které jen ojediněle žije v malých skupinkách. Vyskytují se v Evropě, Asii i severní Africe.

Dospělé vydry říční nemají, minimálně v Evropě, skoro žádného nepřátele. Jediným nepřítelem se zdá být člověk, který do jejich života zasahuje jednak úmyslně a to lovem pro kožešinu či honem kvůli případné škodě na hospodářství, ale i neúmyslně zejména znečišťováním vod nebo náhodnými odchyty do rybářských sítí.

koláž vytvořila: Kája
koláž vytvořila: Kája

V průběhu druhé poloviny 19. a 20. století vydry říční v ČR skoro vymřely. Během posledních desetiletí stavy vyder říčních opět vzrůstají a vydry říční se vrací do oblastí, kde již delší dobu nebyly, dokonce v 70. letech 20. století přežívalo v ČR jen okolo 170 vyder říčních. V roce 2000 se odhadlo, že se v ČR nachází 700 - 800 vyder říčních, neboli jak už jsem zmínil vyder evropských. V roce 2010 naznačují odhady odborníků, že populace vyder říčních roste, protože se v ČR  podle odhadů vyskytovalo přes 2000 jedinců těchto krásných šelem. Teď se v ČR vyskytuje 7000 - 8000 jedinců těchto šelem. 

nora vydry říční
nora vydry říční

Pokud máte rádi večerníček a sledujete ho každý den, tak v roce 2002 vznikl večerníček o vydře říční. Večerníček se jmenuje Vydrýsek, večerníček má 13 dílů a premiéru měl 5. ledna 2003.

Tak pomozte tomuto stále ohroženému zvířeti, (píšu stále ohroženému zvířeti, přestože se jeho počty zvedají a já věřím, že jednoho dne nebude vydra říční nijak v ČR ohrožená) tak, že je nebudete lovit pro kožešinu a nebudete jim nijak škodit.

článek napsal: Kryštof, 10.3.2021


Rys ostrovid

Tento týden si řekneme něco o rysu ostrovidu.

Nejdříve byste se měli dozvědět kolik je těchto rysů v ČR. V ČR jsou pouze 3 smečky. Ta první se nachází v Beskydech a Javorníkách, tato smečka má 10 - 15 dospělých jedinců. Druhá smečka žije v jihozápadních Čechách a má 60 - 80 dospělých jedinců. Třetí smečka se nachází v Jeseníkách, má 3 - 5 jedinců.

mláďata rysa ostrovida
mláďata rysa ostrovida

Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 148 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 75 cm a hmotností i přes 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Typické rozměry jsou však podstatně menší, například průměrná hmotnost se pohybuje okolo 20 kg. Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci. Čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině.

Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami.

Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě, v zajetí se může dožít až 24 let.

dospělý rys ostrovid
dospělý rys ostrovid

Rys zpravidla nezačne žrát hned, lov ho často vzruší a než vzrušení pomine, nějakou dobu si s mrtvou kořistí hraje, než se do ní pustí. Na posezení spořádá 1-2 kg masa, výjimečně až 3,5 kg. Poté kořist většinou odtáhne stranou a přehrne listím a větvičkami (výjimečně ji i vytáhne na strom). Jeho ochota se k ní vrátit závisí na míře hladu a úspěšnosti dalších lovů.

Hlavním nepřítelem rysa ostrovida je člověk, což platí i pro Českou republiku. V ČR je navzdory přísné ochraně ohrožen pytláctvím. Také ho můžete přejet autem na silnici.

Podle IUCN je rys ostrovid málo dotčený druh, v ČR ale žije kolem 100 jedinců.

Pomozte tomuto rysovu tím, že ho nebudete pytlačit a zkuste ho nepřejet na silnici.

Článek napsal: Kryštof, 3.3.2021


Kočka divoká

Dobrý den, každou středu vás budu informovat o ohroženém zvířeti ČR. Samozřejmě vám pár ohrožených ryb ČR už představil Lukáš. Já vám ale představím ohrožené brouky, ohrožené savce možná i ohrožené ptáky a další...

Na této záložce si budete moct číst o ohrožených zvířatech ČR. Hodně zvířat ohrožených v ČR, ve světě nejsou ohrožená, ale v tuzemsku ano. Musíme si vždy pamatovat, že i v našem státě jsou krásná a ohrožená zvířata. Proto jsem se rozhodl vám některá tato ohrožená zvířata představit, tento týden to bude kočka divoká.

Je dlouhá až 80 cm. Nejčastěji váží mezi 2 a 8 kg. Na první pohled je jasné, že má zavalitější postavu než kočka domácí a to díky delší a hustější srsti, tento rozdíl je nejvíce patrný v zimním období. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima, než má kočka domácí. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté. Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Loví myši, ptáky a králíky.

Tento druh číči byl v České republice dlouho vyhuben (až na velmi vzácné příhraniční výskyty, například v Národním parku Podyjí), avšak mezi lety 2011 až 2019 na Šumavě, v Beskydech a v Doupovských horách zachytili foto pasti kočky divoké. Tyto záběry naznačují, že se kočka divoká do ČR postupně vrací. Více rozšířená je na Slovensku, kde žije několik set jedinců.

Nejvyšší rychlost, kterou je kočka divoká schopná dosáhnout na krátkou vzdálenost, je asi 48 km/h. Barva očí u malého koťátka se jednou změní, než kotě vyroste.

Kočka divoká je v ČR nejvzácnější zvíře. Ti, kteří jí viděli ve volné přírodě, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ale domnívám se, že se to do budoucna změní.

článek napsal: Kryštof, 24.2.2021